Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3359/13 ECLI:CZ:US:2014:1.US.3359.13.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies; citizen must first seek invalidity ruling from Supreme Administrative Court.

Numero d'incarto I.ÚS 3359/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by Martin Menčík regarding the 2013 parliamentary elections. The petitioner argued that only political parties could run candidates and challenged the five-percent threshold, but the court found the complaint inadmissible because he had not exhausted prior legal remedies. Specifically, the law requires citizens to first request a declaration of election invalidity from the Supreme Administrative Court before appealing to the Constitutional Court.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law on the Constitutional Court § 75 para. 1; Law on Elections § 87 para. 1, § 88 para. 2: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted the effective procedural means provided by law, such as requesting a declaration of election invalidity from the Supreme Administrative Court.

Parole chiave

Generato dall'IA
non-exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility election invalidity procedure Supreme Administrative Court jurisdiction procedural prerequisites

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law on the Constitutional Court § 75 para. 1
Law on Elections § 87 para. 1
Law on Elections § 88 para. 2
Law on the Constitutional Court § 43 para. 1 letter e)

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Menčíka, proti platnosti voleb do Poslanecké sněmovny konaných ve dnech 25. a 26. října 2013 a "veškerých proběhlých voleb do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, konaných na základě § 87 zákona č. 247/1995 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a § 90 zákona č. 150/2002 Sb., Soudního řádu správního", resp. volby všech kandidátů v těchto volbách, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Návrhem (podaným k poštovní přepravě dne 4. 11. 2013) se stěžovatel domáhal vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny (ve smyslu v záhlaví uvedeném), resp. neplatnosti volby všech kandidátů (materiálním pohledem na obsah návrhu). V ústavní stížnosti obecně brojil proti tomu, že ve volbách mohou kandidovat jen politické strany a politická hnutí, nikoli nezávislí kandidáti; dále proti pětiprocentní uzavírací klauzuli; dále proti povinnosti kandidujících subjektů platit příspěvek na úhradu volebních nákladů; taktéž proti malému prostoru, který je podle něj v médiích poskytován malým politickým stranám a politickým hnutím; a konečně proti tomu, že některé politické strany údajně prodávaly volitelná místa na svých kandidátních listinách.

2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu".

3. Coby důsledek v ústavním soudnictví uplatněného principu subsidiarity je nepřípustná ústavní stížnost tehdy (srov. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

4. Pravomoc posuzovat návrh občana na neplatnost volby kandidáta či vícero kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny náleží (podle § 87 odst. 1 a § 88 odst. 2 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky) Nejvyššímu správnímu soudu.

5. Z ústavní stížnosti se nepodává, že by stěžovatel takový návrh již podal. Ústavní stížností lze ovšem brojit až proti nepříznivému výsledku řízení zahájeného takovým návrhem u Nejvyššího správního soudu.

6. Z řečeného plyne, že ústavní stížnost není návrhem přípustným, jestliže stěžovatel nevyčerpal před jeho podáním účinný procesní prostředek, jenž mu byl k dispozici. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než stěžovatelovu ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout.

7. Za této procesní situace nepokládal Ústavní soud za nezbytné stěžovatele vyzvat k odstranění vady jeho podání, spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem v daném řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka