Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to missed deadline and lack of standing to claim third-party rights.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the civil association SMĚR against lower court rulings. The applicant argued that fundamental rights were violated in proceedings before general courts, but the Court found the complaint inadmissible for two primary reasons. First, the complaint was submitted after the strict two-month statutory deadline for filing, which the Court cannot extend. Second, the applicant lacked active standing because they claimed rights belonging to third parties rather than their own constitutionally guaranteed rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if filed outside the mandatory two-month limitation period or if the complainant lacks active standing by claiming rights of third parties instead of their own.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ivanou Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Občanské sdružení SMĚR při I. Družstevní záložně Ostrava, IČ: 70234485, se sídlem R. Svobodové 9, Olomouc, zastoupeného Mgr. Petrem Čubíkem, advokátem se sídlem Kellnerova 1322/3C, Olomouc, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 8. 2013, č. j. 29 Co 170/2013-80, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 11. 2012, č. j. 19 C 31/2012-43, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 1. 2014 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální předpoklady stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.
Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.
Z podkladů, které stěžovatel Ústavnímu soudu předložil, jakož i z informací, které Ústavní soud získal z portálu www.justice.cz, bylo zjištěno, že řízení vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 29 Co 170/2013-80 bylo pravomocně skončeno dne 11. 11. 2013, tudíž lhůta pro podání ústavní stížnosti proti napadeným rozhodnutím obecných soudů uplynula nejpozději dne 13. 1. 2014. Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu odeslána prostřednictvím České pošty, s. p., dne 17. 1. 2014, je tedy podána opožděně.
Nad rámec uvedeného Ústavní soud připomíná, že ve svém usnesení ze dne 27. 1. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 352/03
(U 2/36 SbNU 751), zdůraznil, že "definičním znakem ústavní stížnosti je ... zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod, přičemž pro aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti z toho vyplývá, že takto legitimován je pouze ten subjekt, jenž disponuje způsobilostí být nositelem základních práv a svobod." V posuzovaném případě se však stěžovatel nedovolává svých ústavně zaručených základních práv, která měla být porušena v řízeních před obecnými soudy, nýbrž ústavně zaručených práv třetích osob. Z uvedeného je tedy zřejmé, že stěžovatel postrádá aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud soudcem zpravodajem bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání ústavní stížnost odmítl jako návrh opožděný, a to podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2014
Ivana Janů, v.r.
soudce zpravodaj