Constitutional complaint dismissed for failure to comply with mandatory lawyer representation and service rules.

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Zdenka Bilka, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2013 č. j. 18 Co 42/2013-544, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2011 č. j. 18 Co 15/2011-271, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 5. 2010 sp. zn. 43 C 570/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2012 č. j. 20 Cdo 3069/2012, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012 č. j. 54 Co 46/2012-62, spojenou se žádostí o zaslání všech chybějících dokumentů dle platné Směrnice EU 1393/2007 o doručování soudních písemností v EU a žádostí o odškodnění, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 28. 10. 2013 se stěžovatel domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů vydaných v řízení o výživné zletilého dítěte a v exekučním řízení k vymožení dlužného výživného za období od 11. 10. 2006 do 8. 2. 2011. Stěžovatel namítl řadu vad v řízení, zpochybnil existenci podmínek pro ustanovení opatrovníka pro řízení a poukázal na to, že trvale žije ve Spolkové republice Německo, kam mu měly být od počátku řádně doručovány všechny písemnosti v souladu se Směrnicí EU č. 1393/2007. S návrhem na zrušení napadených rozhodnutí stěžovatel spojil návrh, aby o místní nepříslušnosti soudu České republiky a o neexistenci právního nároku žalobce, který je dospělou osobou a od r. 2004 výdělečně činnou, bylo znovu jednáno jako o otázce zásadního právního významu, stěžovatel též žádal, aby mu byly zaslány všechny chybějící dokumenty, které v návrhu specifikoval, a aby mu bylo poskytnuto odškodnění ve výši 9 milionů Eur.

Při podání ústavní stížnosti stěžovatel nerespektoval ustanovení § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež ukládají fyzickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Ústavní soud proto vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 30 dnů vadu svého návrhu spočívající v absenci právního zastoupení odstranil, a zároveň ho poučil o tom, že v případě neodstranění vady bude jeho ústavní stížnost odmítnuta. Výzva byla stěžovateli doručována dne 25. 11. 2013 a dne 6. 12. 2013 na jeho adresu v Německu, obě zásilky se však vrátily Ústavnímu soudu zpět s poznámkou "Nicht abgeholt" (nevyzvednuto).

Vzhledem k tomu, že adresát nebyl při doručování písemnosti Ústavního soudu zastižen, a protože písemnost Ústavního soudu nebylo možné odevzdat ani osobě, která by byla oprávněna ji přijmout a ani nebylo možné v místě doručování zanechat výzvu, byla písemnost po vrácení Ústavnímu soudu zde uložena a připravena k vyzvednutí v souladu s § 49 odst. 2 a § 50h o. s. ř. ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu; adresát byl o tomto úkonu zpraven formou vyvěšení výzvy na úřední desce Ústavního soudu dne 8. 1. 2014. V případě nevyzvednutí písemnosti ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, byla podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. považována za doručenou dnem 20. 1. 2014 (pondělí), a to i přesto, že se stěžovatel o jejím uložení nedozvěděl.

V určené lhůtě, a ani poté, stěžovatel vytknuté vady podání neodstranil.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. února 2014

Milada Tomková, v. r.

soudkyně zpravodajka