Constitutional Court dismisses constitutional complaint because the applicant was not a party to the underlying proceedings.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci návrhu ICOM, a.s., se sídlem Brněnská 2661/65, 586 49 Jihlava, zastoupené JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem Dlážděná 12c, 641 00 Brno, na zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 15 Cm 134/2008 ze dne 26. listopadu 2013 takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Dne 10. 1. 2014 došel Ústavnímu soudu návrh směřující proti shora označenému soudnímu rozhodnutí. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh tyto požadavky z níže daných důvodů nesplňuje.

Úvodem je zapotřebí konstatovat, že ústavní stížnost je oprávněna podat toliko fyzická nebo právnická osoba proti rozhodnutím vydaným v řízení, jehož byla účastníkem (§ 72 odst. 1 písm. a/ zákona o Ústavním soudu); posledně uvedená podmínka ovšem v případě navrhovatelky splněna nebyla, poněvadž v incidenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Cm 134/2008 nebyla jeho účastníkem; vystupovali zde pouze správce konkursní podstaty (insolvenční správce) úpadce INTERNATIONAL INVEST, s.r.o., jako žalobce a správce konkursní podstaty (insolvenční správce) navrhovatelky jako žalovaný. Ústavní soud současně nedospěl k závěru, že by napadené soudní rozhodnutí ve vztahu k navrhovatelce představovalo tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, jak má na mysli výše citované ustanovení zákona o Ústavním soudu, resp. kterýžto případ Ústavní soud připustil v nálezu

sp. zn. Pl. ÚS 30/95

ze dne 10. 1. 1996 (č. 31/1996 Sb.; N 3/5 SbNU 17), v němž stojí, že "skutečnost, že někdo nebyl účastníkem řízení, ve kterém bylo pravomocně rozhodnuto o jeho právech, nemá za následek nemožnost dovolat se práva soudní cestou včetně ústavní stížnosti. Takovéto pravomocné rozhodnutí však ve vztahu k němu představuje "jiný zásah orgánu veřejné moci" ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a ochrana jeho základního práva je tak tímto způsobem zaručena".

Navrhovatelka primárně zpochybňuje postup "svého" insolvenčního správce, který je dle jejího názoru ze zákona povinen starat se o konkursní podstatu navrhovatelky tak, aby bylo možné uspokojit pouze oprávněné věřitele, což je však dle ní zcela v rozporu s jeho dosavadními právními úkony. Jinými slovy, navrhovatelka zpochybňuje úkony insolvenčního práce v celém řízení, což však nemůže být předmětem přezkumu Ústavního soudu. Má-li pak navrhovatelka za to, že jí insolvenční správce svým jednáním působí škodu, disponuje k tomu jinými prostředky právní ochrany.

Za daných okolností tak Ústavnímu soudu nezbylo než přistoupit k odmítnutí návrhu dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu pro neoprávněnost navrhovatele. Z těchto důvodů již Ústavní soud nevyzýval navrhovatelku k doložení plné moci, již právní zástupce opomněl k ústavní stížnosti přiložit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 19. února 2014

Stanislav Balík, v. r.

soudce zpravodaj