Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 474/14 ECLI:CZ:US:2014:2.US.474.14.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for formal defects and failure to comply with mandatory lawyer representation rules.

Numero d'incarto II.ÚS 474/14
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court judgment. The applicant argued violations of his right to a fair trial and legal aid, but the Court found the complaint lacked formal requirements under the Constitutional Court Act. The Court determined that repeated warnings to the applicant regarding the mandatory need for legal representation were sufficient, making further individual notifications ineffective and formalistic.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je neúčelná a musí být odmítnuta, pokud stěžovatel opakovaně ignoruje povinnost zastoupení advokátem a předchozí poučení o formálních náležitostech.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint formal defects mandatory lawyer representation Constitutional Court Act ineffective notification legal aid rights procedural requirements

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 134/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 2. 2014, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu (datum jeho vydání neuvádí), jímž mělo být zasaženo do jeho "práva na spravedlivý přezkum a práva na právní pomoc".

Ústavní soud nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V této souvislosti zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost v rozporu s ustanoveními § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu mnoho dalších podání stěžovatele, z nichž většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl stěžovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad (viz např.

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

sp. zn. III. ÚS 291/09

,

sp. zn. IV. ÚS 424/10

,

II. ÚS 1778/10

,

II. ÚS 289/11

, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2014

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj