Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of lawyer representation after repeated prior warnings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černota against administrative court decisions due to his failure to engage a lawyer. Although the applicant argued this violated his right to a fair trial and legal aid, the Court noted he had been repeatedly warned about the mandatory requirement for legal representation in previous identical proceedings. The Court determined that persisting with individual warnings in such repetitive cases would be ineffective and formalistic, thus dismissing the complaint under the traditional assessment of representation defects.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing when the applicant fails to provide legal representation after having been repeatedly warned in identical prior proceedings, deeming further individual warnings ineffective and formalistic.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti rozhodnutím Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 As 97/2013 a sp. zn. 2 As 98/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 7. 2. 2014, stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecného soudu z důvodu porušení stěžovatelova ústavně garantovaného práva "na spravedlivý přezkum" a práva na právní pomoc. Činí tak, aniž by byl pro toto řízení zastoupen advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
2. Z mnoha dalších řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal, se podává, že tento postup, jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem, volí, ačkoli byl o této podmínce řízení a postupu k jejímu splnění opakovaně poučen (např. řízení
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
I. ÚS 467/09
,
I. ÚS 787/09
,
III. ÚS 291/09
,
IV. ÚS 424/09
,
III. ÚS 1204/10
,
II. ÚS 1778/10
a další).
3. Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
4. Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
5. V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem stěžovatelův návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
Jiří Zemánek, v. r.
soudce zpravodaj