Constitutional Court dismisses appeal claiming social security rights violation due to medical commission assessment. Social security rights violation claim dismissed by Constitutional Court.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické o ústavní stížnosti Iva Červeného, zastoupeného Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem Dlouhá 53/6, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. dubna 2013 č. j. 6 Ads 131/2012-30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i po doplnění jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. srpna 2012 č. j. 43 Ad 43/2010-128, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1. srpna 2007 č. j. 631 213 1155, o zamítnutí žádosti stěžovatele o částečný invalidní důchod.

Stěžovatel tvrdí, že uvedenými rozhodnutími soudů ve správním soudnictví došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na sociální zabezpečení podle čl. 26 odst. 3 a čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Tato porušení stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že napadený rozsudek a rozhodnutí jemu předcházející vycházejí ze skutkového stavu, zjištěného pouze z posudků posudkové a revizní komise Ministerstva práce a sociálních věcí, tedy "součástí státního aparátu, k jehož fiskální tíži návrh stěžovatele směřoval". Dále stěžovatel namítá rozpornost závěrů těchto posudků a skutečnost, že jím navrhované důkazy k příčině nepříznivého zdravotního stavu nebyly provedeny.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu a jemu předcházející řízení, jakož i řízení u Krajského soudu v Ostravě a konstatuje, že neshledal takové vady řízení správních soudů, které tvrdí stěžovatel a které by nepřípustně postihly některé z jeho ústavně zaručených základních práv či svobod nebo byly v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Především nelze přisvědčit námitce stěžovatele týkající se posuzování zdravotního stavu a jeho příčin odbornou lékařskou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. Tento postup je stanoven zákonem, ministerstvo, natož jeho posudkový orgán nejsou účastníky řízení, předmětem posudku je ryze odborné zdravotní hodnocení a, a to především, správní soudy kladou mimořádné požadavky na jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost posudku. To je ostatně zřejmé i z průběhu řízení v posuzované věci, kdy byl soudem vyžádán i srovnávací posudek. O pečlivosti zjišťování a hodnocení skutkového stavu svědčí i skutečnost, že Nejvyšší správní soud nejprve zrušil dřívější rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a uložil mu doplnění skutkových zjištění. Tak byla posouzena i tvrzení stěžovatele, opakovaně uváděná i v ústavní stížnosti, ohledně nezohlednění dalších navrhovaných důkazů k prokázání příčin jeho zdravotního stavu.

Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že se tento zevrubně zabýval všemi hledisky posouzení zdravotního stavu a jeho příčin posudkovou komisí se zvláštním důrazem na stěžovatelem rozporované aspekty. Z těchto důvodů Ústavní soud nemůže dát stěžovateli za pravdu ani v jeho námitce na nedostatečnost skutkového zjišťování.

Ostatně požadavek náležitého zjištění skutkového stavu jako atribut spravedlivého (řádného) procesu nezbytně neznamená povinnost soudu zabývat se každým jednotlivým tvrzením účastníka řízení, případně jeho návrhem na dokazování. Podstatné je, zda soudní rozhodnutí vychází z dostatečně úplného a správného zjištění skutkového stavu věci a zda je z odůvodnění rozhodnutí soudu zřejmé proč a z jakých podkladů při svém rozhodování vycházel.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu