Constitutional Court dismisses constitutional complaint as unfounded due to lack of constitutional violation. The Court rejects claims of unfair trial based on alleged false evidence. No further appeal is permitted against this decision.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by J. R. against lower court rulings. The complainant argued that courts ignored the presumption of innocence and relied on unproven testimony, violating fair trial rights. The Court found the complaint unfounded because lower courts provided thorough reasoning and no constitutional violation was established.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) a odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court acts as a guardian of constitutional order, not a further instance for reviewing factual findings or procedural errors in ordinary proceedings; complaints lacking relevant constitutional arguments or evidence of rights violations are rejected as clearly unfounded.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudkyň JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. R., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Fialou, advokátem se sídlem Praha, Jakubská 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 10. 2012 sp. zn. 38 T 86/2012, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013 sp. zn. 61 To 14/2013 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 č. j. 11 Tdo 650/2013-26, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností navrhl stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jejich vydáním došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadená rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně jsou nepřezkoumatelná a nezákonná, neboť bylo rozhodováno na základě nepravdivých a neprokázaných skutečností. Konkrétně uvádí, že soud prvního stupně vycházel při svém rozhodování z nepravdivé svědecké výpovědi. Odvolacímu a dovolacímu soudu pak stěžovatel vytýká, že se nezabývaly jím vznesenými námitkami. Podle názoru stěžovatele soudy svým postupem opakovaně ignorovaly princip presumpce neviny i zásadu in dubio pro reo a stěžovatel byl takto odsouzen v rozporu se zákonem.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy všech instancí, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak napadená rozhodnutí, tak průběh procesu jsou stěžovateli i ostatním účastníkům řízení známy.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Ústavní soud především konstatuje, jak již dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na níž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených ostatními soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.
Podstatou ústavní stížnosti je pouze opakovaná polemika stěžovatele s rozhodnutím trestních soudů, aniž by však stěžovatel tuto polemiku v ústavní stížnosti doplnil relevantními ústavněprávními argumenty. Ústavní soud ověřil, že napadená soudní rozhodnutí jsou pečlivě odůvodněna. Tvrzení stěžovatele, že soudy všech stupňů ignorovaly veškeré skutečnosti a důkazy svědčící v jeho prospěch, není ničím podloženo. V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudů.
Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2014
JUDr. Vladimír Sládeček
předseda senátu Ústavního soudu