Constitutional complaint dismissed for failure to comply with mandatory lawyer representation requirement under § 30 of the Constitutional Court Act.

Ústavní soud rozhodl dne 21. ledna 2014 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou, v právní věci stěžovatelky Aleny Houžvičkové o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 27/2013-30 ze dne 22. 8. 2013, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 5 Af 19/2013-8 ze dne 18. 3. 2013 a rozhodnutí Generálního finančního ředitelství č. j. 49204/12-3410-050230 ze dne 21. 12. 2012 a o návrhu na "odstranění povinného zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky", takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Dne 12. 11. 2013 obdržel Ústavní soud návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí orgánů veřejné moci, jakož i odstranění povinného právního zastoupení při podání dovolání, kasační a ústavní stížnosti a zajištění osvobození těchto řízení od soudních poplatků.

Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, byl povinen zkoumat, zda návrh splňoval veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že tomu tak nebylo, neboť stěžovatelka mimo jiné nerespektovala ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem. Na existenci této vady byla stěžovatelka upozorněna přípisem ze dne 29. 11. 2013, jímž jí současně byla stanovena lhůta pro její odstranění v délce 30 dnů, počínající dnem doručení výzvy (13. 12. 2013). Stěžovatelka reagovala na tuto výzvu žádostí o prodloužení lhůty k odstranění vad podání, a to do 28. 2. 2014 či vhodněji do 31. 3. 2014.

Ústavní soud žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad podání nevyhověl, neboť nemohl odhlédnout od skutečnosti, že již při podání ústavní stížnosti bylo navrhovatelce z jiných řízení vedených u Ústavního soudu (a to již od roku 2004) známo, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, jakož i to, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem. Uvedené potvrzuje návrh stěžovatelky, obsažený v textu ústavní stížnosti, aby Ústavní soud odstranil povinné zastoupení advokátem při podání (mimo jiné) i ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu je z jeho činnosti dále známo, že Česká advokátní komora vyřizuje žádosti o určení advokáta maximálně do dvou až tří týdnů. Z předestřeného časového přehledu jednotlivých událostí je tedy zřejmé, že stěžovatelka měla dostatek času si právní zastoupení zajistit, neboť od podání její ústavní stížnosti uplynuly více než dva měsíce. O možnosti obrátit se na Českou advokátní komoru přitom byla poučena jak v případě svých předchozích podání, tak i v nyní projednávané věci výzvou ze dne 29. 11. 2013.

Jelikož stěžovatelka ve stanovené lhůtě vytýkanou vadu neodstranila, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Osud ústavní stížnosti sdílí rovněž akcesorický návrh stěžovatelky na zrušení povinného právního zastoupení (v otázce stěžovatelkou zpochybňované ústavnosti ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze pro úplnost odkázat na usnesení Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 44/04

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2014

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj