Constitutional Court dismisses repeated complaint as clearly unfounded due to prior identical rulings on same legal issue.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele GESTOR - ochranný svaz autorský, se sídlem v Praze 1, Šítkova 1, zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 č. j. 30 Cdo 1490/2013-165 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 1. 2013 č. j. 1 Co 183/2012-141, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i v ostatním splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů.

2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 4. 2012 č. j. 23 C 280/2007-103 zčásti zamítl (výrok I.) a zčásti vyhověl (výrok II.) žalobě, kterou se stěžovatel domáhal, aby žalované společnosti 1. ART CONSULTING BRNO CZ, s. r. o., se sídlem v Brně, Lerchova 299/7 (v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastnice), bylo uloženo zaplatit mu specifikované částky.

3. Vrchní soud v Olomouci k odvolání stěžovatele svým rozsudkem rozhodnutí Krajského soudu v Brně co do výroku I. jako věcně správné potvrdil a odvolání proti výroku II. odmítl.

4. Nejvyšší soud ústavní stížností rovněž napadeným usnesením stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné odmítl.

5. Na nesouhlasu se závěry obecných soudů stěžovatel setrvává v přesvědčení, že mu jakožto kolektivnímu správci práva na opětovný prodej uměleckých děl podle ustanovení § 24 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, byla vedlejší účastnice povinna zaplatit odměnu vypočtenou nikoli pouze z příklepové ceny, nýbrž též z tzv. aukční přirážky (odměny dražebníka). Stěžovatel v této souvislosti požaduje předložení předběžné otázky k Soudnímu dvoru Evropské unie vztahující se k interpretaci pojmu "prodejní cena" ("sale price"), zakotveného v směrnici Evropského parlamentu a Rady 2001/84/ES.

6. Nyní projednávaná ústavní stížnost a v ní předestřená argumentace je z hlediska obsahu zcela totožná s předchozími ústavními stížnostmi stěžovatele (jež vycházely ze shodného skutkového a právního základu) a o nichž již Ústavní soud rozhodl tak, že je usnesením

sp. zn. III. ÚS 3522/12

ze dne 30. 4. 2013 a usnesením

sp. zn. III. ÚS 3554/13

ze dne 5. 12. 2013 jako zjevně neopodstatněné odmítl.

7. Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy v ní namítané stejné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je-li napadené rozhodnutí obecného soudu konformní s dříve vyslovenými závěry Ústavního soudu, není důvod pro zásah do jeho rozhodovací činnosti.

8. Závěry vyslovené v usneseních Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 3554/13

a

sp. zn. III. ÚS 3522/12

se uplatní i v dané věci, neboť není zde důvodu se od nich jakkoliv odchýlit. Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti proti citovaným závěrům ani nijak nevymezuje. Nosné důvody těchto usnesení jsou stěžovateli dostupné, a proto postačí na ně jen odkázat.

9. Lze je shrnout tak, že napadená rozhodnutí nelze kvalifikovat jako "svévolná" či excesivní, jestliže rozhodující soudy svá rozhodnutí určitým způsobem odůvodnily, a uplatněné názory jsou logické, mají racionální základnu a v rovině práva ústavního akceptovatelné.

10. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, pročež mu nezbylo, než jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2014

Stanislav Balík v. r.

předseda senátu