Constitutional Court dismisses premature constitutional complaint as proper remedy was already exhausted by regional court.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele J. F., t. č. Věznice Plzeň, zastoupeného JUDr. Michalem Janovcem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 33, proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. října 2013 č. j. 4 T 145/2012-141, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 21. listopadu 2013 návrh ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud"), jímž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel (s ohledem na nejasnosti v podání na základě vyžádaného soudního spisu) posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná. Proti napadenému usnesení okresního soudu mohl stěžovatel podat stížnost, což rovněž v zákonné lhůtě učinil. V takové situaci je k rozhodnutí stran namítané protiústavnosti, jakož i nezákonnosti napadeného usnesení příslušný Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") a Ústavnímu soudu nepřísluší do jeho činnosti zasahovat. Ústavní stížnost tak byla podána předčasně, a proto musela být odmítnuta jako návrh nepřípustný ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že v mezidobí již krajský soud o stěžovatelově stížnosti rozhodl (srov. usnesení krajského soudu ze dne 3. prosince 2013 č. j. 7 To 409/2013-160), přičemž tato stížnost byla zamítnuta. I v takové situaci však Ústavní soud odmítne předčasně podanou stížnost pro nepřípustnost, neboť opačný postup ze strany soudce zpravodaje (spočívající např. ve vyčkávání na rozhodnutí stížnostního soudu) by mohl být považován za zásah do ústavního práva na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 Listiny. Neodmítnutím ústavní stížnosti pro nepřípustnost by si totiž soudce zpravodaj ponechával ve své agendě i případ, který by rozvrhem práce při podání ústavní stížnosti až po rozhodnutí stížnostního soudu (tedy dle pravidelného chodu událostí) mohl být (a se značnou pravděpodobností by také byl) přidělen jinému soudci zpravodaji, ba mohl by být rozhodován i v jiném senátu (srov. § 16, § 40 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; rozvrh práce Ústavního soudu - dostupný na www.usoud.cz).

3. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Připomíná, že tak učinil obratem, aby stěžovateli ještě zachoval možnost podat v zákonné lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu přípustnou ústavní stížnost splňující podmínku § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu - tedy ústavní stížnost proti výše zmíněnému usnesení krajského soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2014

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu