Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding contract invalidity due to prior performance.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by MIGO s.r.o. against a Supreme Court judgment that partially rejected her appeal. The applicant argued that her fundamental rights were violated because a contract was deemed invalid due to prior performance of the work by another company, a fact established by expert testimony. The Court ruled the complaint obviously unfounded because the applicant merely cited subsequent invoicing to contradict the expert report without providing substantive legal argumentation.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 404/2012 Coll.: A constitutional complaint is rejected if it is obviously unfounded, and such rejection must be written and briefly reasoned with a warning that appeal is not permitted.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudkyně Michaely Židlické, ve věci stěžovatelky MIGO, s. r. o., se sídlem v Praze 5 - Hlubočepech, Štěpařská 809/24, zastoupené JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem U Nádrže 625/6, Praha 8 - Kobylisy, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 3414/2012-337 ze dne 13. srpna 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 25. 10. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, jímž bylo její dovolání částečně zamítnuto a částečně odmítnuto. Má za to, že citovaným rozsudkem byla porušena zejména její základní subjektivní práva (svobody) garantovaná jí zejména čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Argumentačně se stěžovatelka v ústavní stížnosti vymezuje proti právnímu závěru, který ve svém rozsudku ze dne 15. 5. 2012 č. j. 1 Cmo 68/2012-297 podotknul Vrchní soud v Praze (tento rozsudek si Ústavní soud pro posouzení právě projednávané ústavní stížnosti vyžádal) a se kterým se Nejvyšší soud ztotožnil. Předmětný závěr spočívá v tom, že před obecnými soudy posuzovaná smlouva je částečně neplatná, neboť ve specifikovaném rozsahu část díla provedla již dříve jiná společnost a proto později uzavřená smlouva, kde jednou ze smluvních stran je právě stěžovatelka, je neplatná pro nemožnost plnění.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
K argumentaci stěžovatelky - a zde je vůbec otázkou, zda stížnost stěžovatelky nějakou hlubší argumentaci, z materiálního hlediska posuzováno, obsahuje - Ústavní soud dodává, že totožnost části plnění byla před obecnými soudy prokázána znaleckým posudkem, jehož závěry stěžovatelka ovšem i pro účely ústavní stížnosti zpochybňuje toliko zásadně pouhým odkazem na následnou fakturaci mezi smluvními stranami.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2014
Vladimír Sládeček, v. r.
předseda senátu Ústavního soudu