Constitutional Court dismisses complaint for non-exhaustion of remedies after Supreme Court rejected appeal.

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Marie Měsíčkové, 2) Josefa Měsíčka, obou zastoupených JUDr. Josefem Šnejdou, advokátem, se sídlem Nerudova 21, České Budějovice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013 č. j. 13 Cmo 3/2012-489 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2011 č. j. 13 Cm 1069/2011-441, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se svou ústavní stížností domáhají zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2013 č. j. 13 Cmo 3/2012-489 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 10. 2011 č. j. 13 Cm 1069/2011-441, jimiž podle jejich názoru byla porušena jejich základní práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i jejich základní práva na ochranu vlastnictví, zaručená čl. 11 Listiny.

2. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1193 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto posouzení v nynějším případě Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

3. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

4. Jak sami stěžovatelé uvedli ve své ústavní stížnosti, proti napadenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podali také dovolání k Nejvyššímu soudu jako mimořádný opravný prostředek. Jak Ústavní soud zjistil z vlastní činnosti, Nejvyšší soud o dovolání stěžovatelů rozhodl usnesením ze dne 18. 7. 2013 č. j. 29 Cdo 1898/2013-531, a to tak, že jej odmítl. Proti citovanému usnesení Nejvyššího soudu si stěžovatelé též již podali ústavní stížnost, která je zdejším soudem vedena pod

sp. zn. I. ÚS 2715/13

.

5. Z uvedeného plyne, že stěžovatelé nedodrželi požadavek subsidiarity ústavní stížnosti, tj. před jejím podáním nevyčerpali všechny dostupné procesní prostředky k ochraně jejich práva, včetně dovolání, byť by se jednalo o "mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení". Ústavní soud zdůrazňuje, že s účinností novely č. 404/2012 Sb., od 1. 1. 2013, již pro takové mimořádné opravné prostředky neplatí výjimka z povinnosti vyčerpat všechny dostupné procesní prostředky k ochraně práva, stanovená ustanovením § 75 odst. 1 části věty za středníkem zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do 31. 12. 2012.

6. Ústavní soud též podotýká, že jeho aktuální rozhodnutí stěžovatele nemůže nijak poškodit, neboť jejich stížnost, a to včetně výtek proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích, bude projednána Ústavním soudem pod výše označenou

sp. zn. I. ÚS 2715/13

.

7. S ohledem na shora uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než konstatovat, že ústavní stížnost stěžovatelů je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a jako takovou ji soudkyní zpravodajkou odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2013

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka