Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding consumer protection and product liability judgment. Stěžovatelé failed to prove violation of fair trial rights. Court upheld lower courts' balanced approach to manufacturer duties. Verdict: dismissed.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatelů Zdeňky Krbcové, Petra Krbce a Mgr. Jindřicha Krbce, právně zastoupených advokátem JUDr. Zborovem Dvořákem, Na Vinici 882/31, Praha 10, proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 7. 2008 č. j. 7 C 107/2006-86, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2009 č. j. 27 Co 477/2008-122 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012 č. j. 25 Cdo 2516/2009-165, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 14. 5. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlavní uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Dne 9. 10. 2005 došlo v důsledku poruchy dřevoplynového kotle zn. ATMOS 32, výrobní č. 10598, ke zranění pana Oldřicha Krbce, který na zranění v podobě rozsáhlých popálenin následně zemřel. K poruše kotle došlo tak, že v okamžiku, kdy pan Krbec otevřel žárová dvířka topeniště kotle, ochladila se stěna plechu, který odděluje žárovou komoru od vodního obsahu kotle a na opotřebeném materiálu vznikla trhlina, jíž do topeniště vniklo značné množství vody, která se přeměnila páru. Vzniklá pára zaplnila celý prostor kotelny, kde byl kotel umístěn, a způsobila popáleniny na 92% povrchu těla pana Krbce.

V řízení před obecnými soudy se stěžovatelé neúspěšně domáhali na vedlejším účastníkovi náhrady způsobené škody, neboť byli toho názoru, že povinností prodejce výrobku bylo řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaného výrobku, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, která vyplývají z jeho nesprávného použití nebo údržby. Tuto povinnost měl žalovaný splnit v návodu k obsluze a údržbě. O riziku možného opotřebení plechu vnitřního pláště však stěžovatele, resp. poškozeného, prostřednictvím návodu k obsluze neinformoval. Pan Krbec tak výrazný úbytek hmoty nemohl předvídat a stěnu žároviště místy ztenčenou až na 0,25mm mohl prorazit při libovolném přikládání čímkoliv.

Ze znaleckého posudku Ing. Vladimíra Zábranského vyplynulo, že příčinou poruchy kotle bylo jeho opotřebení provozem a bezprostřední příčinou bylo otevření přikládacích dvířek žároviště. Následně soudem jmenovaný znalec Antonín Šťastný uvedl, že návod na použití kotle obsahuje veškeré informace o provozu a běžné údržbě zařízení se zdůrazněním běžných poruch. V porovnání s výrobci kotlů na pevná paliva i kotlů obdobných, považoval výše uvedený znalec návod za vyhovující. Obsahuje všechna rizika, která může obsluha ovlivnit.

Dále uvedl, že životnost ocelových kotlů se pohybuje od 10 do 20 let a že spotřebitel z návodu věděl, jaké jsou podmínky provozu kotle. Dále uvedl, že nebyla dodržena podmínka otevřené expanze, která při nejvyšším tlaku v systému reprezentovala tlak mezi 40-50 kPa bez možnosti navýšení. Závěrem znalec uvedl, že možnou deformaci kotle způsobila nízkoteplotní koroze kotle a nežádoucí tlak a nedodržení podmínky otevřené expanze. Tyto své závěry znalec zásadně korigoval během svého výslechu, kdy uvedl, že životnost kotle je 5-12 let a jedná se o všeobecně známou skutečnost.

Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že znalec nebyl konfrontován se stávající úpravou návodů k použití výrobku, který musí obsahovat mimo jiné vhodného uživatele výrobku, včetně jeho schopností a má být uvedeno také předpokládané použití výrobku. Dále má návod obsahovat všechny informace nezbytné pro správné a bezpečné používání výrobku včetně informací o údržbě a servisu. Důležitou obsahovou částí návodu je uvedení všech možných předvídatelných chybných způsobů použití výrobku a odpovídajících varování nebo upozornění na nebezpečí, která z takového výrobku vyplývají.

Na většinu chybějících informací byly obecné soudy stěžovateli opakovaně upozorněny, ty však jejich závěry bagatelizovaly a celou problematiku zúžily na konstatování, že příčinou havárie bylo opotřebení kotle jeho provozem a mnohostrannou shodou nešťastných náhod. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že i když návod neobsahuje výslovné upozornění na ztrátu životnosti v důsledku ztenčování pláště žárové komory, dospěl k závěru, že pro spotřebitele jsou podané informace stran důvodu nadměrného a předčasného opotřebování kotle postačující.

Stěžovatelé pak nerozumí vývodu odvolacího soudu o tom, že uvedená destrukce kotle nepatří obecně k rizikům jeho životnosti. Stěžovatelé považují za zcela zásadní rozpor mezi závěry obou znalců, kdy Ing. Vladimír Zábranský dospěl k závěru, že příčinou havárie bylo otevření přikládacích dvířek žároviště za plného provozu kotle, kdežto Antonín Šťastný při svém výslechu u odvolacího soudu uvedl, že otevření dvířek nemělo samo o sobě žádný zásadní vliv na vznik škody. Za této situace měl být dle náhledu stěžovatelů jmenován revizní znalec.

Odvolací soud tak neměl dostatečně zjištěný skutkový stav proto, aby mohl o věci rozhodnout. Stěžovatelé si na své náklady nechali "revizní" znalecký posudek zpracovat, přičemž z něj vyplývá, že závěry Antonína Šťastného jsou v převážné míře nepravdivé, zavádějící a neobjektivní. Znalec Ing. Jiří Zít jednoznačně uvedl, že v návodu k použití jsou jen náznaky vlivů, které mohou narušit ocelový plech tlakového celku kotlového tělesa a taktéž jen náznaky různých nebezpečí v souvislosti s provozem kotle.

Za zcela zásadní pak považují stěžovatelé zjištění znalce, že v návodu není žádná informace o možném razantním výronu vody do topeniště. Ing. Jiří Zít označil předmětný kotel s ohledem na jeho konstrukci a provozní vlivy jako nespolehlivý a nebezpečný. Zemřelý pan Oldřich Krbec se nedopustil žádného porušení pokynů v návodu k obsluze.

Stěžovatelé mají za to, že shora uvedeným postupem bylo porušeno základní právo pana Oldřicha Krbce na jeho ochranu zdraví uvedené v čl. 31 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stejně tak mělo dojít k porušení čl. 90 Ústavy ČR a čl. 2, čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soudy učinily nesprávné skutkové závěry ze zjevně i laicky nesprávných tvrzení soudního znalce Šťastného, které jsou v rozporu s tvrzením obou dalších soudních znalců.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatelé polemizují s tím, jak obecné soudy hodnotily provedené důkazy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995

sp. zn. III. ÚS 84/94

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994

sp. zn. III. ÚS 23/93

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41). Poukazují-li stěžovatelé na znalecký posudek pana Ing. Jiřího Zíta, nutno uvést, že tento nebyl v rámci procesu dokazování předmětem hodnocení.

Podle náhledu Ústavního soudu se obecné soudy vypořádaly ústavně konformním způsobem s námitkami stěžovateli vznesenými. Takto bylo např. v rámci výslechu znalce Šťastného korigováno původní tvrzení o životnosti kotle. Z příslušného protokolu o jednání navíc vyplývá důvod, pro který se jmenovaný znalec v rámci výslechu od svého dřívějšího tvrzení odchýlil. Životnost kotle je ovlivňována celou řadou faktorů. Z toho důvodu je pak velmi obtížně stanovit nějakou minimální hranici životnosti (z výpovědi znalce vyplynulo, že se setkal se situací, kdy kotel měl životnost pouhé tři roky). Znalcem uvedenou dobu je tak nutno vnímat jen jako průměrnou, kdy u některých kotlů je doba životnosti delší a u některých kratší. V souvislosti s posuzováním případu není od věci odkázat na závěr Nejvyššího soudu, který poukázal na tzv. "běžnou zkušenost" či běžnou opatrnost, kterou lze od každého uživatele požadovat. Nejvyšší soud se v rámci svého odůvodnění věnoval i otázce rozsahu instruktážní povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, kdy dospěl k závěru, že je třeba hledat přiměřenou rovnováhu mezi ochranou spotřebitele a reálnými možnostmi prodávajícího. Z provedeného dokazování vyplynulo, že se jedná o nehodu zcela výjimečnou. Za takové situace nelze tedy lpět na tom, aby vzniklá riziková situace byla v návodu popsána dopodrobna, neboť každý návod musí být především funkční, zaměřený na hypotetická typová rizika a typové vady. Nelze vycházet z předpokladu, že simulování všech hypoteticky možných nehod, by přispělo ke zvýšení bezpečnosti uživatelů výrobků. Ba právě naopak lze očekávat, že vytváření příliš obsáhlých návodů k obsluze by vedlo k opačnému efektu, kdy by sice byl ve větší míře formálně právně chráněn výrobce, ovšem spotřebitel by se v konečném výsledku pro přílišnou obsáhlost textu nevěnoval ani základním zásadám jeho užívání. Opět je tak třeba poukázat na vyrovnanost vzájemných práv a povinností mezi spotřebitelem a výrobcem. Stejně tak nelze odhlížet ani od povinnosti instalační firmy poučit uživatele o způsobu používání výrobku či od povinnosti řádné údržby spočívající v provádění občasné odborné údržby.

Namítají-li stěžovatelé odepření spravedlnosti, nutno konstatovat, že podle čl. 36 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

I. ÚS 2/93

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.

Z výše uvedených důvodů byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. prosince 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu