Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to annul specific administrative court decisions regarding court fees and legal representation. The applicant repeatedly failed to satisfy the statutory obligation of mandatory lawyer representation required by the Constitutional Court Act. Consequently, the Court dismissed the complaint as procedurally inadmissible, noting that the applicant was already aware of these formal defects from previous proceedings.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30, § 31 of the Constitutional Court Act; § 43 para. 1 lit. a) of the Constitutional Court Act: A constitutional complaint is inadmissible if the mandatory requirement of lawyer representation is not fulfilled, and the Court may dismiss such a complaint without further proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci návrhu Pavla Černoty, na zrušení blíže nespecifikovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydaných v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 9 Aps 5/2013 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podaným návrhem se navrhovatel ve smyslu § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení blíže nespecifikovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu vydaných v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 9 Aps 5/2013 (soudě dle bodu I návrhu se zřejmě jedná o usnesení, jímž kasační soud nepřiznal stěžovateli osvobození od soudních poplatků, resp. neustanovil právního zástupce, a o usnesení, kterým měl tento soud předmětné řízení zastavit).
Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (např. ve věci
sp. zn. I. ÚS 3036/11
), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl ani formálně, ani materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a 31 vzpomínaného zákona. Vyzývat stěžovatele k odstranění vad návrhu by bylo z důvodů stěžovateli z předchozích řízení velmi dobře známých neefektivní a formalistické.
S právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již stěžovatel mnohokrát seznámen v řadě usnesení Ústavního soudu, např.
sp. zn. III. ÚS 2170/11
,
sp. zn. I. ÚS 2685/11
,
sp. zn. I. ÚS 2698/11
i již cit.
sp. zn. I. ÚS 3036/11
, v nichž Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nebyla splněna. Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě podání stěžovatele odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 4. prosince 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj