Constitutional Court dismisses appeal by non-party relative due to lack of standing and procedural defects.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a relative of a convicted murderer, citing a lack of standing and procedural flaws. Although the complainant argued that the defendant's conviction violated Article 8 of the Charter of Fundamental Rights and freedoms, the Court held that relatives do not have the right to file such complaints unless they were direct parties to the criminal proceedings. Consequently, the Court dismissed the complaint under Section 43(1)(c) of the Act on the Constitutional Court because the complainant was not a party to the trial and the complaint was inadmissible.
Regesto Legislator
Generato dall'IASection 72(1)(a) of the Act on the Constitutional Court; Section 43(1)(c) of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint is inadmissible if the complainant is not a party to the proceedings under review, as the system does not recognize actio popularis.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci sp. zn. 52 T 1/2012 ze dne 30. 5. 2012, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 8 To 71/2012 ze dne 12. 9. 2012 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 464/2013 ze dne 30. 5. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 11. 2013, se stěžovatelka jako příbuzná L. O., pravomocně odsouzeného za zločin vraždy podle § 140 odst. 1, 3 písm. i), j) tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodováno o vině a trestu L. O. Tvrdí, že jimi byla porušena ústavní práva odsouzeného garantovaná čl. 8 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 odst. 1 Listiny.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen přezkoumat, zda stížnost splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) se při své činnosti musí řídit právními předpisy, které vymezují jeho postavení a kompetence. Rámec, stanovený těmito předpisy, nemůže překročit.
Podle čl. 88 odst. 1 Ústavy zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. Tímto předpisem je zákon o Ústavním soudu, podle jehož ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Z ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka napadá pravomocná rozhodnutí obecných soudů, která byla vydána v trestním řízení vedeném proti L. O., přičemž své oprávnění k podání této stížnosti dovozuje z příbuzenského vztahu k odsouzenému. V trestním řízení jsou sice určitá procesní práva přiznána i příbuzným obžalovaného (srov. např. ustanovení § 247 odst. 2 tr. ř.), tato oprávnění daná trestním řádem však nelze vztahovat na podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud v minulosti opakovaně judikoval, že česká právní úprava řízení o ústavní stížnosti nezná tzv. actio popularis, a proto striktně vychází z toho, že stěžovatel musí být účastníkem (stranou) napadeného řízení. V daném případě však stěžovatelka stranou řízení, v němž byl vydán odsuzující rozsudek, zjevně nebyla a nelze ani tvrdit, že v něm bylo rozhodováno o jejích základních právech a svobodách. Není tudíž aktivně legitimována k podání návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost podává osoba zjevně k tomu neoprávněná, Ústavnímu soudu nezbylo, než ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Ústavní soud nepřehlédl, že návrh stěžovatelky trpí dalšími formálními nedostatky, a že stěžovatelka není pro řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem. K odstranění těchto vad však stěžovatelku nevyzýval, neboť ani jejich náprava by nic nemohla změnit na tom, že ústavní stížnost není z důvodů shora uvedených přijatelná k meritornímu projednání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj