Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust all legal remedies including appeal.

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Hýbla, zastoupeného JUDr. Wieslawem Firlou, advokátem, se sídlem U Stromovky 1501/11, Havířov - Město, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2012, č. j. 57 Co 633/2012 - 140, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Stěžovatel napadá svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 3. 2013, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2012, č. j. 57 Co 633/2012 - 140, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

[2] Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda předmětný návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu").

[3] V posuzované věci dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.

[4] Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita. Podle této zásady lze ústavní stížnost obvykle podat pouze tehdy, pokud byly navrhovatelem vyčerpány všechny opravné prostředky, které mu právní řád k ochraně práva poskytuje. Projevem uvedené zásady v zákoně o Ústavním soudě pak je ustanovení § 75 odst. 1, zakládající nepřípustnost ústavní stížnosti, pokud prve nedošlo k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele, a to s účinností od 1. 1. 2013 výslovně včetně mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění zákona č. 404/2012 Sb.).

[5] V nyní posuzované věci Ústavní soud z podání stěžovatele i ze své vlastní úřední činnosti zjistil, že stěžovatel podal proti napadenému rozhodnutí krajského soudu rovněž dovolání. O tomto dovolání již bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto usnesením ze dne 4. 7. 2013, č. j. 22 Cdo 1408/2013 - 167, a stěžovatel již toto usnesení napadl ústavní stížností, vedenou Ústavním soudem pod

sp. zn. III. ÚS 3049/13

.

[6] Ústavní soud přitom opakovaně zdůrazňuje, že souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona ani nepředstavuje řešení, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (například usnesení ze dne 29. 7. 2011,

sp. zn. I. ÚS 2162/11

, ze dne 21. 2. 2011,

sp. zn. IV. ÚS 16/11

, obě dostupná na http://nalus.usoud.cz). Podání nyní posuzované ústavní stížnosti je proto předčasné. Ústavní soud připomíná, že toto jeho rozhodnutí stěžovatele nijak nepoškozuje, neboť jeho stížnost bude projednána Ústavním soudem pod výše citovanou

sp. zn. III. ÚS 3049/13

.

[7] S ohledem na shora uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než konstatovat, že stěžovatelova ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a jako takovou ji v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudkyní zpravodajkou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2013

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka