Constitutional Court dismisses petition due to formal defects and lack of lawyer representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the petitioner's request to annul two Supreme Administrative Court decisions because the filing suffered from multiple formal and substantive deficiencies. The petitioner repeatedly ignored mandatory requirements for legal representation and proper petition structure despite prior warnings from the Court. Consequently, the Court dismissed the petition without a hearing under the specific provision allowing rejection of defective submissions.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 34, § 72, § 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court; A petition may be rejected if the petitioner fails to correct formal and substantive defects within the prescribed time limit, and repeated failure to comply with mandatory representation rules justifies dismissal without further instruction.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o návrhu stěžovatele Pavla Černoty, směřujícímu proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2013 č. j. 7 Ans 7/2013-15 a ze dne 12. 9. 2013 č. j. 7 Ans 7/2013-22, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 23. 10. 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; nebylo však možné je považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků a stěžovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 34, § 72, § 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Podáním ze dne 23. 10. 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího správního soudu; nebylo však možné je považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků a stěžovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 34, § 72, § 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel u Ústavního soudu vedl, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem již mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti a vyzýván k odstranění nedostatků návrhu.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnou, jestliže stěžovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené.
Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh bez jednání odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2013
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj