Constitutional complaint dismissed due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement under Constitutional Court Act.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint because the filing failed to meet the mandatory requirement for legal representation by a lawyer. Although the applicant had been repeatedly warned about this condition in dozens of previous proceedings, the court found the submission formally defective and non-justiciable. The court declined to issue a new warning, deeming the repeated notification an inefficient and formalistic procedure given the applicant's established knowledge of the rule.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; In proceedings before the Constitutional Court, mandatory legal representation by a lawyer is a substantive condition for admissibility, and failure to comply renders the complaint inadmissible without further procedural warnings if the party has been previously instructed.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013 č. j. 6 As 89/2013-13, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 23. 10. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013 č. j. 6 As 89/2013-13. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost podanou stěžovatelem do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2013 č. j. 3 A 218/2011-14, kterým mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků.
Návrh trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení; nebyla naplněna podmínka podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (stěžovatel musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem).
Jak přitom vyplývá z desítek řízení o návrzích, jež stěžovatel v minulosti podal (od roku 2007 více než tři stovky podání), takovýto postup zvolil navzdory tomu, že byl opakovaně poučen o této podmínce řízení, resp. o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (srov. např. řízení ve věci návrhu stěžovatele
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
IV. ÚS 424/09
,
II. ÚS 289/11
,
I. ÚS 783/12
).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání.
Ústavní soud proto - z důvodu nesplnění podmínky povinného právního zastoupení advokátem - vadný návrh stěžovatele mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. listopadu 2013
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj