Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2639/13 ECLI:CZ:US:2013:1.US.2639.13.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies due to failure to file appeal.

Numero d'incarto I.ÚS 2639/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Eva Nováčková's constitutional complaint without a substantive hearing. The applicant failed to file an appeal against the regional court's judgment despite being properly informed of the option. The court ruled that the complaint was inadmissible because all statutory procedural remedies for protecting her rights had not been exhausted.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 72 para. 1 lit. a) and § 75 para. 1; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
non-exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility failure to appeal procedural exhaustion requirement Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 72 para. 1 lit. a)
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 75 para. 1
Law No. 404/2012 Coll.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti Evy Nováčkové, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. 19 Co 135/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně.

Dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost, která nesplňuje tyto požadavky, včetně předepsaného zastoupení kvalifikovaným právním zástupcem, je ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 tohoto zákona nepřípustná.

Dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Taková ústavní stížnost je však dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Z obsahu návrhu, jímž stěžovatelka brojí proti rozsudku vydanému po 1. 1. 2013, tj. za účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým bylo novelizováno jak ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tak i ustanovení § 237 a násl. občanského soudního řádu, vyplývá, že stěžovatelka nepodala proti rozsudku krajského soudu dovolání, ač o této možnosti byla odvolacím soudem řádně poučena. Stěžovatelka tak v dané věci nevyčerpala všechny zákonem stanovené procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva a její návrh je tak ve smyslu výše citovaných ustanovení a v souladu s důvody podrobně rozvedenými v usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013

sp. zn. III. ÚS 772/13

návrhem nepřípustným.

Vzhledem k výše uvedenému tak Ústavní soud soudcem zpravodajem mimo ústavní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

S ohledem na zjištěnou nepřípustnost ústavní stížnosti a z důvodu hospodárnosti (zbytečné prodlužování řízení před Ústavním soudem a případné výdaje stěžovatelky na povinné právní zastoupení) nepovažoval Ústavní soud za nutné postupovat podle § 41 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu a vyzývat stěžovatelku k odstranění vad podání. Ani jejich případné odstranění by totiž na závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti nemohlo nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. listopadu 2013

Ludvík David, v. r.

soudce zpravodaj