Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil procedure participant status and property rights. Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil procedure participant status and property rights.

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele PhDr. Ladislava Daneše, zastoupeného Mgr. Pavlem Šimákem, advokátem, se sídlem Komenského 319/6, 397 01 Písek, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. května 2013, č. j. 19 Co 2742/2012-437, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo dotčeno právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále dle doslovného znění "právo vlastnit majetek garantované článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod."

2. Ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích mimo jiné o odvolání stěžovatele tak, že jím podané odvolání, které směřovalo proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 26. dubna 2012, č. j. 16 C 862/2003-334, odmítl. Rozhodl tak proto, že stěžovatel v průběhu řízení, ve kterém šlo o restituci, po vydání rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 9. listopadu 2005, č. j. 6 C 862/2003-71, nepodal odvolání a tím se rozhodl v řízení nepokračovat. Zbývající účastníci v řízení sice dále pokračovali, ale protože podle názoru odvolacího soudu, který se opíral o názor Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2005, sp. zn. 30 Cdo 1383/2005, nešlo o nerozlučné společenství, přestal být stěžovatel účastníkem řízení.

3. Stěžovatel v podané ústavní stížností argumentuje tím, že jde v daném případě o řízení podle části páté občanského soudního řádu, kde účastníkem řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správními orgány a v průběhu řízení před soudem, a proto nemůže být okruh účastníků měněn s jedinou výjimkou, kdy dojde k procesnímu nástupnictví. Kromě toho poukázal na to, že předmětem řízení před Okresním soudem v Písku v roce 2005 nebyly pozemky nyní označené jako parc. č. X1 a parc. č. X2. Z toho dovozuje, že tehdy nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení.

4. Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti, která obsahuje pouze minimalistickou ústavněprávní argumentaci (ta se omezuje pouze na konstatování porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a chybně odkazuje na čl. 38 odst. 2 Listiny, ačkoliv právo vlastnit majetek je zakotveno v čl. 11 Listiny), v podstatě jen rekapituluje obsah vydaných rozhodnutí a okolnosti případu. V ústavní stížnosti opakuje argumentaci, kterou uplatnil již před odvolacím soudem a jedná se tak pouze a jen o pokračující polemiku s jeho závěry, která je vedena v rovině práva podústavního, a stěžovatel - nepřípadně - předpokládá, že na jejím základě Ústavní soud podrobí napadený rozsudek dalšímu instančnímu přezkumu.

6. Aniž by se uchýlil k hodnocení podústavní správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, pokládá Ústavní soud za adekvátní se omezit na sdělení, že odvolací soud soud - způsobem, jemuž nelze vytýkat nedostatek ústavní konformity - vydané rozhodnutí adekvátně odůvodnil, toto odůvodnění je racionální a srozumitelné (lze je zastávat), a mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy obecných soudů v občanskoprávním řízení, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, zde zjistitelné nejsou. K námitce, že o pozemcích nyní označených jako parc. č. X1 a parc. č. X2 nebylo rozhodováno a že tehdejším rozhodnutím nebyl vyčerpán celý předmět řízení nutno dodat, že se jedná jen o nové označení částí pozemků, o nichž bylo v roce 2005 rozhodováno pod jiným jejich označením, přičemž toto nové označení vyplývá z geometrického plánu č. 679-5/2012 vyhotoveným Ing. Václavem Fifkou až dne 3. dubna 2012.

7. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že i řízení podle části páté občanského soudního řádu je řízením na ochranu soukromých práv, a proto nikoho nelze nutit, aby se v takovém řízení svých práv domáhal. Jestliže se tedy účastník rozhodl nepokračovat v řízení, které vyvolal svojí žalobou, uplatnil toliko své právo domáhat se u soudu ochrany svého práva tak, že na tuto ochranu rezignoval. Ústavní soud přitom nemá pochybnosti o tom, že mezi osobami oprávněnými uplatnit restituční nárok nevzniká nerozlučné společenství, neboť bylo věcí každé oprávněné osoby, zda nárok na restituci uplatnila.

8. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu