Constitutional Court dismisses constitutional complaint as academic due to enforcement proceedings being suspended.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint against the Regional Court's decision to resume enforcement proceedings. Although the Court acknowledged that the lower courts had violated the applicant's right to a fair trial by failing to verify the arbitration clause, the enforcement action had already been suspended by the Regional Court. Consequently, the Court deemed the review purely academic and unnecessary given the lack of current negative impact on the applicant.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may exceptionally review constitutional complaints only when the decision has immediate negative consequences; if enforcement is suspended, the review is academic and the complaint is dismissed.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka v právní věci stěžovatelky Květy Kotěšovské, zastoupené Mgr. Markem Jirmanem, advokátem se sídlem Poštovní 18, Rakovník, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 300/2011-64 ze dne 30. 11. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 24. 1. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") č. j. 25 Co 300/2011-64 ze dne 30. 11. 2011, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Rakovníku (dále jen "okresní soud") č. j. 24 EXE 1274/2011-15 ze dne 29. 3. 2011 o nařízení exekuce na majetek stěžovatelky podle rozhodčího nálezu č. j. RD/031/010/ACM-23 ze dne 2. 6. 2010 vydaného rozhodcem JUDr. Jindřichem Černým CSc.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že nedošlo k platnému uzavření rozhodčí doložky a že tedy předmětný rozhodčí nález nebyl způsobilým exekučním titulem. Obecné soudy měly povinnost k této skutečnosti v rámci exekučního řízení přihlédnout, a pokud tak neučinily, porušily její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k jejímu projednání.
Z přípisu právního zástupce stěžovatelky ze dne 14. 11. 2012 Ústavní soud zjistil, že okresní soud usnesením č. j. 24 EXE 1274/2011-79 ze dne 26. 1. 2012 zamítl návrh stěžovatelky na zastavení exekuce, nicméně krajský soud usnesením č. j. 25 Co 255/2012-112 ze dne 26. 9. 2012 toto rozhodnutí změnil tak, že se exekuce na majetek stěžovatelky (a dalších povinných) nařízená usnesením okresního soudu č. j. 24 EXE 1274/2011-15 ze dne 29. 3. 2011 zastavuje.
Z elektronické databáze rozhodnutí Nejvyššího soudu (dostupná na http://www.nsoud.cz) Ústavní soud dále zjistil, že oprávněná ACEMA Credit Czech, a. s. podala proti posledně uvedenému usnesení krajského soudu dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 999/2013 ze dne 27. 8. 2013 zamítnuto.
III. Za současné situace, kdy exekuční řízení bylo zastaveno a napadené rozhodnutí krajského soudu již nemá žádné negativní dopady do právní sféry stěžovatelky, se stává rozhodování Ústavního soudu čistě akademickým. K takovému (akademickému) výroku přistupuje Ústavní soud toliko výjimečně, v případě mimořádně intenzivního zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Je tomu tak např. u vazebních rozhodnutí, která Ústavní soud přezkoumává i poté, co byl obviněný propuštěn z vazby na svobodu. O takovou situaci se v případě stěžovatelky nejednalo, Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud nicméně považuje za nezbytné, nad rámec výše uvedeného, konstatovat, že se s argumenty uvedenými v usnesení krajského soudu č. j. 25 Co 255/2012-112 ze dne 26. 9. 2012 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 999/2013 ze dne 27. 8. 2013 plně ztotožnil a že stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že napadeným rozhodnutím krajského soudu bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nálezy Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 2735/11
ze dne 3. 4. 2012,
sp. zn. III. ÚS 1624/12
ze dne 27. 9. 2012 či
sp. zn. IV. ÚS 4709/12
ze dne 6. 3. 2013, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz). S ohledem na neaktuálnost neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky vyslovil Ústavní soud závěr o protiústavnosti napadeného rozhodnutí toliko v odůvodnění tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu