Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3266/13 ECLI:CZ:US:2013:4.US.3266.13.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of legal remedies.

Numero d'incarto IV.ÚS 3266/13
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Inammissibile (Inadmissible)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected Jiří Štěpánka's constitutional complaint against the Supreme Court's decision to vacate lower court rulings in his criminal case. The applicant argued that the Supreme Court's actions violated legal certainty and the President's amnestiation powers, but the Court found the complaint procedurally premature. The Court ruled that the applicant had not exhausted all available legal remedies under the Criminal Procedure Code before seeking constitutional relief.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all other legal remedies provided by law.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint legal certainty subsidiarity principle Criminal Procedure Code inadmissible complaint procedural prerequisites

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1, věta za středníkem zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 265k odst. 2 trestního řádu
§ 265l odst. 1 trestního řádu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu Jiřího Štěpánka, právně zastoupeného JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře, Chrudim, Rooseveltova 335, směřujícího proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2013, č.j. 4 Tdo 616/2013-26, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil podáním, v němž brojil proti shora napadenému usnesení Nejvyššího soudu, v němž shledal zkrácení v právu prezidenta vyhlásit amnestii a tím realizovat princip dělby moci, což v důsledku toho vedlo k porušení právní jistoty, vzešlé napadeným rozhodnutím zrušených rozhodnutí v jeho trestní věci.

Řízení ve věci navrhovatele bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. ledna 2013, sp. zn. 7 T 14/2006, zastaveno a navrhovatel byl propuštěn z vazby. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. ledna 2013, sp. zn. 12 To 2/2013, byla zamítnuta stížnost státního zástupce. Napadeným usnesením Nejvyšší soud, k dovolání nejvyššího státního zástupce, rozhodl tak, že citovaná usnesení Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové zrušil; podle § 265k odstavce 2 trestního řádu se zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; a současně Nejvyšší soud přikázal, podle § 265l odstavce 1 trestního řádu, Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.

V projednávaném případě došlo, v důsledku opravného prostředku státního zástupce, k vrácení věci k dalšímu projednání před nalézacím soudem, přičemž s daným usnesením navrhovatel nesouhlasí. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku na vyčerpání všech předchozích procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práva poskytuje [(§ 75 odstavec 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Podmínka uvedená v ustanovení § 75 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu, tedy vyžaduje před podáním ústavní stížnosti využití všech možností, které mohou vést k požadované nápravě, a které zákony k ochraně práva poskytují (§ 72 odstavec 3 zákona o Ústavním soudu). Výjimkou je návrh na obnovu řízení a mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odstavec 1, věta za středníkem, § 72 odstavec 4 zákona o Ústavním soudu).

Jinými slovy stručně řečeno, ústavní stížnost je procesní nástroj, který je možno použít teprve poté, co navrhovatel vyčerpá všechny ostatní zákonné možnosti. Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech s možnostmi soudního řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do ukončení řízení, průběžnou kontrolu danou trestním řádem s celou řadou konkrétních procesních nástrojů. Východiskem pro tyto závěry je čl. 4 Ústavy České republiky, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci. Teprve v případě, kdy poté bude mít za to, že v jeho věci došlo k porušení jeho zaručených práv, bude, v souladu s principem subsidiarity, povolán Ústavní soud k rozhodování o jeho návrhu. Do té doby však není pro zásah Ústavního soudu prostor.

Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně, a proto Ústavní soud posoudil návrh jako nepřípustný podle ustanovení § 43 odstavce 1 písmeno e) ve spojení s ustanovením § 75 odstavcem 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2013

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka