Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to lack of exhaustion of ordinary remedies.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Ježdíka, zastoupeného Tomášem Máchou, advokátem se sídlem Praha 6 - Dejvice, Evropská 2859/33b, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. září 2013 sp. zn. 4 To 48/2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Návrhem (doručeným datovou zprávou dne 31. 10. 2013) stěžovatel navrhl zrušit v záhlaví citované usnesení s tím, že jím mělo být porušeno jeho základní právo na nestranný soud (podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Argumentaci ústavní stížnosti Ústavní soud blíže nereprodukoval, neboť to vzhledem k důvodům odmítnutí ústavní stížnosti rozumný význam nemá (srov. text níže).

2. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 3. 2013 sp. zn. 16 T 53/2011 bylo rozhodnuto, že konkrétní senát není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci stěžovatele jako obžalovaného. Napadeným usnesením vrchního soudu byla stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení krajského soudu zamítnuta jako nedůvodná.

3. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.

4. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je i její subsidiarita, a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu pak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet běžný pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky).

5. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým věc projednávána a rozhodována být neměla, jelikož měl být vyloučen. Bude-li však mít stěžovatel v dalším průběhu řízení za to, že právě tak tomu v daném řízení bylo, resp. že rozhodnutí - jemu nepříznivé - bylo vydáno soudcem (senátem) podjatým, nic mu nebude překážet, aby proti takovému rozhodnutí brojil v rámci soustavy obecných soudů opravnými prostředky, které trestní řád předvídá, a jež jsou - i ve vztahu k této námitce - stěžovateli k dispozici (zejména odvolání). Teprve po jejich vyčerpání, bude-li se nadále domnívat, že stav protiústavnosti napraven nebyl, se může domáhat, aby Ústavní soud zasáhl.

6. Ústavní stížnost je tedy podána předčasně, resp. směřuje proti rozhodnutí, které není způsobilým předmětem ústavního přezkumu (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

7. Ústavní soud podotýká, že v obdobné situaci rozhodl ve své judikatuře shodně (srov. např. následující usnesení

sp. zn. IV. ÚS 3315/12

,

I. ÚS 2169/12

,

III. ÚS 1071/12

,

II. ÚS 614/12

,

III. ÚS 2211/11

,

II. ÚS 2052/11

,

II. ÚS 1061/11

,

II. ÚS 572/11

,

III. ÚS 413/11

). Ve vztahu k odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost proti usnesením civilních soudů o námitce podjatosti lze příkladmo odkázat na následující usnesení

sp. zn. III. ÚS 2913/13

,

III. ÚS 1832/13

,

III. ÚS 1603/13

,

II. ÚS 2815/09

,

I. ÚS 2222/09

,

II. ÚS 839/09

,

IV. ÚS 237/09

,

I. ÚS 2617/08

,

IV. ÚS 1643/08

,

II. ÚS 520/07

,

II. ÚS 515/07

,

II. ÚS 57/07

,

II. ÚS 558/07

,

II. ÚS 565/06

(vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).

5. S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2013

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu