Constitutional Court dismisses appeal for non-payment of court fees and exhaustion of remedies. The court rejects the claim that rights were violated due to procedural delays. The decision upholds the requirement to pay fees within strict deadlines. The court finds no constitutional violation in the lower courts' actions. The ruling emphasizes procedural compliance over substantive grievances. The appeal is rejected as both inadmissible and unfounded.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje) a Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti FFF Service, s.r.o., IČ 28492102, se sídlem Krhanice 22, PSČ 257 42, zastoupené advokátem Mgr. Janem Soukupem, se sídlem Konviktská 12, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2013, č. j. 28 Co 59/2013-109, a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 7. 2012, č. j. 111 C 40/2011-70, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí být dotčena na svých ústavně garantovaných právech. Namítá porušení práva na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 7. 2012, č. j. 111 C 40/2011-70, byla stěžovatelce, jakožto žalované, uložena povinnost zaplatit žalobci částku 47 785,- Kč s 7,75 % ročním úrokem z prodlení od 1. 1. 2011 do zaplacení (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 22 226,- Kč (výrok II.).

Stěžovatelka podala proti uvedenému rozsudku odvolání, následně byla usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 14. 11. 2012, č. j. 111 C 40/2011-96, vyzvána, aby ve lhůtě pěti dnů ode dne doručení usnesení zaplatila soudní poplatek z odvolání ve výši 2 390,- Kč s poučením, že pokud v uvedené lhůtě nebude soudní poplatek zaplacen, bude řízení zastaveno. Stěžovatelka v soudem určené lhůtě soudní poplatek neuhradila, proto soud prvního stupně odvolací řízení zastavil. Proti usnesení o zastavení odvolacího řízení podala stěžovatelka odvolání, ve kterém namítala, že soudní poplatek byl uhrazen. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 3. 2013, č. j. 28 Co 59/2013-109, které stěžovatelka napadá ústavní stížností, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ohledně zastavení odvolacího řízení. Odvolací soud rozhodnutí odůvodnil tak, že povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla stěžovatelce dnem podání odvolání. Ta tak neučinila a neučinila tak ani po výzvě soudu, která obsahovala jak určení lhůty k jeho zaplacení, tak poučení, že pokud nebude ve lhůtě soudem určené zaplacen, bude řízení zastaveno. Soud prvního stupně tak zcela správně odvolací řízení zastavil. Stěžovatelka však mohla zabránit zastavení odvolacího řízení dodatečným zaplacením soudního poplatku, ovšem pouze tehdy, pokud by tak učinila nejpozději do konce lhůty k podání odvolání proti usnesení, kterým bylo odvolací řízení zastaveno. Lhůta k podání odvolání stěžovatelce skončila dne 2. 1. 2013, ta však soudní poplatek uhradila až dne 3. 1. 2013.

II. Ústavní stížnost stěžovatelky směřuje tedy jak proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 7. 2012, č. j. 111 C 40/2011-70, přičemž odvolací řízení proti tomuto rozhodnutí bylo pro neuhrazení soudního poplatku zastaveno, tak proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2013, č. j. 28 Co 59/2013-109, kterým odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení.

Ústavní soud považoval za nutné uvést toto shrnutí, neboť stěžovatelka v ústavní stížnosti směšuje tato rozhodnutí a snaží se navodit dojem, že ústavní stížností napadá rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo odvolacím soudem potvrzeno. Ve skutečnosti však napadá rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a procesní rozhodnutí soudu odvolacího o zastavení odvolacího řízení.

III. Ústavní soud před samotným věcným posouzením ústavní stížnosti nejprve přistoupil k posouzení, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V posuzovaném případě k takovému závěru nedospěl.

IV. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2013, č. j. 28 Co 59/2013-109, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, Ústavní soud přezkoumal a postup obecných soudů neshledal protiústavní. Stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek dnem podání odvolání, ani ve lhůtě, kterou jí ve výzvě určil soud, a ani ve lhůtě k podání odvolání proti usnesení, kterým bylo odvolací řízení zastaveno. Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení, v němž se odvolací soud podrobně zabývá důvody zastavení odvolacího řízení.

Ústavní soud proto ústavní stížnost, směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2013, č. j. 28 Co 59/2013-109, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

V. Ústavní stížnost stěžovatelky směřuje též proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 7. 2012, č. j. 111 C 40/2011-70, kterým byla stěžovatelce, jakožto žalované, uložena povinnost zaplatit konkrétní částku. Jak bylo uvedeno shora, stěžovatelka sice podala proti rozsudku odvolání, avšak v důsledku nezaplacení soudního poplatku znemožnila věcný přezkum rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení. V důsledku toho stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva.

Ústavní soud proto ústavní stížnost směřující proti rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 7. 2012, č. j. 111 C 40/2011-70, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (ve spojení s § 75 zákona o Ústavním soudu) jako nepřípustnou.

VI. Ústavní soud ze shora uvedených důvodů odmítl ústavní stížnost zčásti jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2013

Ludvík David, v. r.

předseda I. senátu Ústavního soudu