Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process due to arbitration clause appointing authority issues.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed SVT Group's constitutional complaint against a court ex officio's rejection of an enforcement request. The applicant argued that the arbitration clause's lack of reference to the appointing authority's internal rules violated her right to a fair trial under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court found the complaint clearly unfounded, noting that existing case law correctly established that such clauses are valid even without explicit internal rule references.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded without a hearing when the applicant's claim of a violation of fair trial rights is based on formal differences that do not affect the substantive validity of the arbitration clause under established case law.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti SVT Group, a. s., Sokola Tůmy 1099/1, Ostrava-Hulváky, IČ 25848356, zastoupené Mgr. Pavlou Běčákovou, advokátkou se sídlem Sokolská třída 871/6, Ostrava-Moravská Ostrava, proti usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty, Exekutorský úřad Brno-město ze dne 21. května 2013 č. j. 159 EX 01092/13-007 a usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 26. července 2013 č. j. 40 Co 435/2013-016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i obsahově bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty a usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci, jimiž byl pravomocně zamítnut exekuční návrh stěžovatelky na pověření Mgr. Jana Krejsty vedením exekuce na majetek vedlejšího účastníka podle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. Romanem Peškem, a to z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, na jejímž základě byl rozhodčí nález vydán.
Stěžovatelka tvrdí, že předmětnými rozhodnutími byla zkrácena na svých právech a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Konkrétně namítá, že v daném případě bylo obsahem rozhodčí doložky určení třetí osoby, tzv. appointing authority, která má v případě potřeby určit rozhodce ze stanoveného seznamu, a to bez odkazu na vnitřní předpisy této třetí osoby, která není stálým rozhodčím soudem. Podle stěžovatelky na posuzovaný případ proto nedopadá dosavadní judikatura Nejvyššího soudu, včetně rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, na něž odkazuje napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci.
Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Takové porušení Ústavní soud neshledal. Jak soudní exekutor, tak zejména Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci své napadené rozhodnutí řádně odůvodnil, přičemž se vypořádal jak s námitkami stěžovatelky, tak s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.
Stěžovatelem namítané rozdíly posuzovaného případu s ustálenou rozhodovací praxí jak Nejvyššího soudu, tak Ústavního soudu, namítané shodně v odvolání i v ústavní stížnosti, jsou navíc zcela formální a pro posouzení platnosti rozhodčí doložky nepodstatné. Není-li podle ustálené rozhodovací praxe pro naplnění podmínky platného sjednání rozhodčí doložky, spočívající v nezbytné dostatečné míře určitosti a zachování rovnosti obou smluvních stran, pokud jde o jejich vliv na výběr rozhodce, dostačující určení třetí osoby (vyjma stálého rozhodčího soudu), která podle svých vnitřních pravidel určí rozhodce v případě sporu, nemůže tomuto požadavku tím spíše vyhovět rozhodčí doložka, jejímž obsahem je toliko určení třetí osoby, která (bez jakýchkoliv stanovených pravidel) vybere osobu rozhodce, byť z určitého (v době sjednání doložky však neuzavřeného) seznamu.
V důsledku těchto zjištění Ústavní soud bez dalšího neshledal porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces, a proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu