Constitutional complaint dismissed because petitioner failed to exhaust legal remedies by filing appeal late.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by V. K. against final criminal court rulings. The petitioner argued violations of fundamental rights but failed to file a timely appeal to the Supreme Court, which was subsequently rejected for being late. The court ruled that the petitioner did not exhaust all available legal remedies due to this procedural failure, rendering the complaint inadmissible under the law governing the Constitutional Court.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 75 para. 1 of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint is inadmissible if the complainant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. K., t. č. Věznice Jiřice, Lysá nad Labem, zastoupeného JUDr. Bohumilem Měšťánkem, advokátem se sídlem Praha, Čs. armády 34, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2010 č. j. 2 T 9/2008-3435 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2012 sp. zn. 5 To 19/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 6. 2013 a doplněnou po výzvě k odstranění vad podáním ze dne 12. 9. 2013, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, vydaných v jeho trestní věci, pro porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání a rozhodnutí věci samé, prověřuje, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle § 72 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněn podat každý, kdo tvrdí, že pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod, a to za splnění několika zákonných podmínek. Zejména jde o ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle kterého je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z ústavní stížnosti a zejména pak z přiloženého rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že posledním rozhodnutím ve věci stěžovatele bylo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013 sp. zn. 8 Tdo 203/2013, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti shora označenému rozsudku vrchního soudu pro opožděnost. Z tohoto usnesení vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl obhájci stěžovatele doručen dne 21. 9. 2012; přičemž dovolání bylo podáno až dne 10. 12. 2012.
Vzhledem k tomu, že dovolání stěžovatele bylo odmítnuto jako opožděně podané, nelze dovolání stěžovatele považovat za řádně uplatněný mimořádný opravný prostředek. Ostatně jak sám stěžovatel výslovně uvádí, proti rozhodnutí Nejvyššího soudu "nebrojí, neboť si je vědom, že dovolání bylo podáno po lhůtě stanovené zákonem".
Ústavní soud tak dospěl k závěru, že stěžovatel svým nezodpovědným jednáním (v rozporu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt), tj. podáním dovolání po zákonem stanovené lhůtě, řádně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2013
JUDr. Vladimír Sládeček
soudce zpravodaj