Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies due to pending appeal.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a garage cooperative against a higher court's judgment. The applicant argued that lower courts failed to respect his right to court protection and that the proceedings were too long, but the Court found the appeal process not yet exhausted. The decision was based on the failure to attach the appeal copy and the lack of a final ruling on the appeal, which prevented the Court from reviewing the merits.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, including those that may be rejected as inadmissible at the discretion of the deciding organ.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele GARÁŽE PRUŠÁNECKÁ, družstvo, IČ 44962584, se sídlem v Brně, Velkopavlovická 1, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Mrajcou, advokátem se sídlem v Brně, Tuřanka 34, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. května 2013 č. j. 6 Cmo 24/2012-499, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 9. 9. 2013, doručenou Ústavnímu soudu téhož dne, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdil, že postup obecných soudů nebyl v souladu s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), že nebylo - v důsledku jejich formalistického přístupu - respektováno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny a že s ohledem na délku řízení byl porušen čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), dále pak měl být porušen čl. 17 Úmluvy i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 7. 2012 č. j. 55/26 Cm 31/99-472, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti JUDr. Martinu Burianovi, správci konkursní podstaty úpadce AUDO, a. s., na vyloučení věci (garáží) z konkursní podstaty úpadce. V napadeném rozsudku byl stěžovatel poučen o možnosti podání dovolání s tím, že jeho přípustnost závisí na splnění podmínek zakotvených v ustanovení § 237 občanského soudního řádu. Z ústavní stížnosti dále plyne, že stěžovatel napadl předmětný rozsudek rovněž dovoláním, má však za to, že dovolací soud se bude v rámci zákonem mu svěřených pravomocí zabývat toliko "formální stránkou věci" a že tudíž mu nezbývá domáhat se nápravy u Ústavního soudu.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], načež dospěl k závěru, že tomu tak není.
Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V souzené věci lze (je nutno) za mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu považovat dovolání podle § 236 a násl. občanského soudního řádu (k tomu blíže např. usnesení ze dne 28. 3. 2013
sp. zn. III. ÚS 772/13
, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Stěžovatel byl o možnosti podání dovolání poučen v napadeném rozsudku, přičemž Ústavní soud nezjistil, že by byl naplněn některý z důvodů jeho nepřípustnosti podle § 238 občanského soudního řádu. Nebylo také zjištěno, že by stěžovatel daný mimořádný opravný prostředek "vyčerpal", tedy (již) dosáhl rozhodnutí o něm, neboť jeho kopii k ústavní stížnosti nepřiložil (srov. § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu) a samotná ústavní stížnost proti rozhodnutí dovolacího soudu nesměřuje, a ani je nezmiňuje [viz také veřejně dostupná databáze infoSoud (http://infosoud.justice.cz)]. Vzhledem k tomu lze důvodně mít za to, že podmínka stanovená v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu splněna nebyla.
Protože stěžovatel v ústavní stížnosti netvrdí ani žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné vyvodit naplnění podmínek pro projednání jinak nepřípustné ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. října 2013
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu