Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to evidence handling in civil contract dispute.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a plaintiff against civil court rulings regarding a purchase contract dispute. The plaintiff argued that the first-instance court failed to address evidence issues and that the appellate court improperly dismissed a request for further proof without justification. The court determined the appeal was clearly unfounded because the appellate court had adequately addressed the evidence and the complaint lacked constitutional relevance.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1998 Sb.; Constitutional complaints are dismissed when the appellate court has rectified defects in the first-instance reasoning, ensuring the right to a fair trial without requiring further constitutional review.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jana Musila a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti PaedDr. Petra Noska, zastoupeného JUDr. Robertem Vargou, advokátem se sídlem Vlastina 23, 323 18 Plzeň, proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. září 2011 č. j. 14 C 396/2010-115 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2013 č. j. 25 Co 226/2012-157, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Včas doručenou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi mělo být zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadenými rozhodnutími byla stěžovateli (coby žalovanému) uložena povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku z titulu uzavřené kupní smlouvy. Mezi stranami existoval spor ohledně skutečnosti, zda při převzetí zboží došlo k zaplacení kupní ceny dobírkou k rukám přepravce. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že to byl žalobce, kdo v řízení unesl své důkazní břemeno, a stěžovateli se nepodařilo zpochybnit tvrzení, že kupní cena nebyla zaplacena. Odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil.
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že se soud prvního stupně nevypořádal s jeho námitkou ohledně "neprůkaznosti" jednoho z důkazních prostředků - prohlášení dopravce o tom, že žádnou finanční částku nepřevzal. Odvolací soud následně pochybil, když jeho rozhodnutí nezrušil a navíc bez patřičného odůvodnění neprovedl stěžovatelem navrhovaný důkaz, který měl "neprůkaznost" potvrdit. Řízení bylo tudíž postiženo vadou tzv. opomenutých důkazů.
4. Po přezkoumání vyžádaného spisového materiálu a napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
5. Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Ústavní soud je v souladu s čl. 83 Ústavy České republiky povolán k ochraně ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů.
6. V tomto směru je potřeba také uvést, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí není podle § 238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu přípustné dovolání, což je založeno na úsudku o nižším významu takového rozhodnutí. Bylo by tak proti logice, aby se další přezkum pouze automaticky přesunul do roviny ústavní. Úspěšné uplatnění ústavní stížnosti proto v tomto případě předpokládá splnění ještě přísněji kladených podmínek [srov. usnesení
sp. zn. III. ÚS 3251/10
ze dne 31. 5. 2011 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].
7. Stěžovateli lze dát za pravdu, že se soud prvního stupně v odůvodnění nezabýval jeho námitkami proti čestnému prohlášení dopravce. Ústavní soud nicméně ústavnost řízení před obecnými soudy hodnotí jako celek. Jsou-li případné nedostatky v odůvodnění soudu prvního stupně napraveny soudem druhostupňovým, je tím zásadně zajištěno právo stěžovatele na spravedlivý proces. Se zmíněnými námitkami a rovněž s návrhem na provedení dalšího důkazu, který měl zpochybnit "průkaznost" čestného prohlášení, se přitom vypořádal odvolací soud. Pouhý nesouhlas stěžovatele s jeho hodnocením protiústavnost rozhodnutí založit nemůže. Dalšími námitkami stěžovatele se Ústavní soud nezabýval, protože neměly žádnou ústavněprávní relevanci.
8. Ústavní soud dospěl s ohledem na výše uvedené k závěru, že napadenými rozhodnutími nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, pročež mu nezbylo, než jeho ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1998 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. října 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu