Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary legal remedies.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by František and Marcela Bambula against a regional court ruling on a judge's recusal. The applicants argued this violated their right to a fair trial and a lawful judge, but the Court found the complaint procedurally inadmissible. Since the underlying civil case had not yet reached a final judgment, the applicants had not exhausted available ordinary legal remedies such as appeals or complaints for confusion.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is admissible only subsidiarily after the exhaustion of all standard procedural remedies provided by general law.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelů 1/ Františka Bambuly a 2/ Marcely Bambulové, obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem 28. října 851/26, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 2. 2013 č. j. 8 Nc 3874/2012-216, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 26. 4. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelé domáhali zrušení shora uvedeného rozhodnutí krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem, rozhodující v řízení vedeném pod sp. zn. 15 C 212/2000 tak, že není vyloučena z projednávání a rozhodování v této věci. Stěžovatelé v ústavní stížnosti tvrdí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení jejich základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a současně k porušení práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.
Soudce zpravodaj, tak jako v jiných případech, primárně zkoumal, zda ústavní stížnost vedle formálních náležitostí vyžadovaných zákonem o Ústavním soudu splňuje též podmínku přípustnosti a shledal, že tomu tak není.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je ke standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
V projednávaném případě je napadeno negativní rozhodnutí o námitce podjatosti rozhodujícího soudce za situace, kdy doposud nebylo ve věci stěžovatelů, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 15 C 212/2008, meritorně rozhodnuto. Vydáním napadeného usnesení tak řízení v této věci nekončí, a tudíž k nápravě zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny není zásadně příslušný Ústavní soud. Stěžovatelům jsou nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu v rámci řízení o vlastním předmětu sporu (zejména odvolání a žaloba pro zmatečnost podle příslušných ustanovení o. s. ř.). Teprve po jejich vyčerpání, budou-li se stěžovatelé nadále domnívat, že jimi tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se jim otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. V dané procesní situaci tak nelze napadené usnesení považovat za konečné rozhodnutí, neboť stěžovatelé mají k dispozici další prostředky, jak své právo hájit. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí ve věcech vedených pod
sp. zn. III. ÚS 1832/13
,
II. ÚS 2663/12
,
II. ÚS 2815/09
,
I. ÚS 2222/09
,
II. ÚS 839/09
,
IV. ÚS 237/09
,
I. ÚS 2617/08
,
IV. ÚS 1643/08
,
II. ÚS 520/07
,
II. ÚS 515/07
,
II. ÚS 57/07
,
II. ÚS 558/07
,
II. ÚS 565/06
- vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).
S ohledem na výše uvedené tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 2013
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj