Constitutional complaint dismissed for being filed late and challenging a non-final first-instance decision.

Ústavní soud rozhodl dne 23. října 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Ing. Jiřího Severského, t. č. ve vazbě ve vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, advokátem Advokátní kanceláře Dostál & Sorokáč se sídlem Pařížská 68/9, 110 00 Praha 1, proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2013 č. j. 40 Nt 620/2013-18, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 15. 8. 2013, napadá stěžovatel v záhlaví usnesení označené rozhodnutí, jímž byl stěžovatel (v trestním řízení "obviněný") vzat do vazby, a tvrdí, že jím bylo porušeno jeho základní právo na zákonného soudce ve smyslu článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo dojít tím, že o vazbě rozhodoval místně nepříslušný Okresní soud v Ústí nad Labem, ačkoliv trestné činy, pro něž je stíhán, byly spáchány na území hl. města Prahy a "v přilehlých oblastech", nikoli na území Severočeského kraje.

Ústavní soud dříve, než se zabývá meritem projednávané věci, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje formální náležitosti a předpoklady pro její projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Dle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

V posuzovaném případě tyto podmínky pro podání ústavní stížnosti nebyly splněny.

Stěžovatel napadl petitem ústavní stížnosti rozhodnutí o vzetí do vazby, které bylo doručeno stěžovateli vyhlášením při úkonu, tj. dne 7. 3. 2013. Protože ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána až dne 14. 8. 2013, jde o návrh opožděný. Zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti nelze prominout. Podmínky pro neodmítnutí ústavní stížnosti, obsažené v ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, na něž se stěžovatel odvolává, v daném případě zcela zřejmě nejsou splněny, ostatně stěžovatel sám je nijak nekonkretizuje.

Navíc je ústavní stížnost též nepřípustná proto, že je jí napadeno prvostupňové rozhodnutí, které nenabylo právní moci. Jak Ústavní soud zjistil z vyjádření Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 9. 2013, podal obviněný proti prvostupňovému rozhodnutí stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 4. 2013 č. j. 4 To 172/2013-27 tak, že stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl. Proti tomuto druhoinstančnímu rozhodnutí ústavní stížnost podána nebyla.

Stěžovatel pravděpodobně dovozuje zachování lhůt pro podání ústavní stížnosti od data doručení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 8. 2013 č. j. 4 To 336/2013-20, jímž byla zamítnuta stížnost podaná obviněným proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2013 č. j. 40 Nt 923/2013-7, kterým bylo rozhodnuto o ponechání obviněného i nadále ve vazbě. Od tohoto data však plynutí lhůt pro podání nynější ústavní stížnosti dovozovat nelze, protože usnesením krajského soudu bylo rozhodováno o jiných skutečnostech než v rozhodnutí o vzetí do vazby.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b), písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť jde jednak o návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, jednak jde o návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2013

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj