Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding fair trial rights in a minor civil dispute over land use. The court ruled that the amount involved was too small to warrant constitutional review. The court held that constitutional complaints are generally inadmissible for minor cases unless there is extreme arbitrariness. The court found no evidence of such arbitrariness in this case. The complaint was rejected because the disputed amount was considered trivial. The court emphasized that the lower court's decision was properly reasoned. The outcome was a dismissal of the constitutional complaint. The case involved a claim for unjust enrichment. The court applied the principle of bagatelnity. The decision reinforces the threshold for constitutional review.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka v právní věci stěžovatelky Jaroslavy Podlucké, zastoupené JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem Dvořákova 5, Jihlava, o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě č. j. 109 C 102/2011-99 ze dne 12. 11. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 17. 12. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") č. j. 109 C 102/2011-99 ze dne 12. 11. 2012. Předmětným rozhodnutím byla žalované Michaele Soukupové (dále jen "vedlejší účastnice") uložena povinnost uhradit stěžovatelce částku 2.290,- Kč s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení vzniklé v důsledku bezesmluvního užívání pozemků stěžovatelky. Ve zbytku, tzn. co do částky 5.496,- Kč s příslušenstvím, okresní soud žalobu zamítl a uložil stěžovatelce uhradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 5.544,- Kč.

Stěžovatelka napadla rozsudek okresního soudu ústavní stížností, v níž namítala, že došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Porušení principů spravedlivého procesu spatřovala stěžovatelka především ve skutečnosti, že jí okresní soud neposkytl poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), a znemožnil jí tak reagovat na argumenty, o něž opřel své výsledné rozhodnutí, a to jak ve věci samé, tak ve vztahu k nákladům řízení, kdy zejména s ohledem na stěžovatelčiny majetkové poměry přicházela v úvahu aplikace § 150 občanského soudního řádu. Stěžovatelka se obsáhle vyjádřila k jednotlivým důkazům a rozporovala způsob, jímž je okresní soud hodnotil, a závěry, k nimž ohledně výše bezdůvodného hodnocení dospěl. Pokud šlo o náklady řízení, stěžovatelka okresnímu soudu kromě výše uvedeného vytkla, že do nich zahrnul i soudní poplatek, který však vedlejší účastnice jakožto žalovaná neplatila. Stěžovatelka rovněž uvedla, že ačkoliv se jedná o spor zdánlivě "bagatelní", je pro ni předmětné rozhodnutí zásadní, neboť je nucena vymáhat bezdůvodné obohacení i od dalších osob a výše bezdůvodného obohacení stanovená soudem v nyní projednávané věci je pro ni z tohoto důvodu zásadní.

II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již v minulosti mnohokrát judikoval, že způsobilost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat rovněž materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 2538/09

, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z toho je pak dále odvozen závěr, že v případech týkajících se tzv. bagatelních věcí, tj. věcí, u nichž peněžité plnění nepřevyšuje určitou částku (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů), je ústavní stížnost v podstatě vyloučena, s výjimkou zcela extrémních vybočení, znamenajících podstatný zásah do základního práva stěžovatele (srov. např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 405/04

,

IV. ÚS 2444/09

,

II. ÚS 597/10

a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz).

V nyní projednávané věci byla stěžovatelka se svou žalobou úspěšná pouze částečně, přičemž částka, o níž měla být nesprávným postupem obecných soudů připravena, činila (bez nákladů řízení) 5.496,- Kč, tzn., jednalo se z hledisek výše vymezených o částku bagatelní. V těchto případech lze k ústavněprávnímu přezkumu přikročit jen v případech zcela evidentní svévole orgánů veřejné moci, pochybení takového rázu však Ústavní soud nezjistil. Podstata sporu tkvěla v nesouhlasu stěžovatelky se soudem stanovenou výší bezdůvodného obohacení; okresní soud se přitom naznačenou otázkou podrobně zabýval a své závěry patřičně odůvodnil. Nelze tedy konstatovat, že by se jednalo o akt zjevné svévole. Za situace, kdy sporná částka nepřesáhla hranici bagatelnosti, má Ústavní soud za to, že i kdyby byly výtky stěžovatelky vůči postupu okresního soudu zčásti opodstatněné, nejednalo by se o zásah, který by dosahoval intenzity nezbytné pro konstatování porušení jejích ústavně zaručených práv. Ústavní soud se neztotožnil s tvrzením stěžovatelky, že výsledek předmětného sporu je rozhodující pro další obdobné spory, které je nucena vést. Soud totiž není v oněch dalších případech výší bezdůvodného obohacení, zjištěnou v nyní projednávané věci, nijak vázán a stěžovatelka nadto může v rámci dalších probíhajících řízení uplatnit veškeré argumenty, jimiž zpochybňovala správnost stanovení výše bezdůvodného obohacení v této věci.

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu