Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to exhaustion of remedies and premature filing.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Jaroslav Bůžka against a regional court decision. The petitioner argued violations of fundamental rights, but the court found the complaint inadmissible because it targeted a cassation ruling that merely annulled a first-instance judgment and remanded the case. Since the lower court was still deciding the remanded matter, the proceedings were not concluded, failing the exhaustion of remedies requirement and making the complaint premature.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 34 of the Act on the Constitutional Court; § 75 para. 1 and § 43 para. 1 lit. e of the Act on the Constitutional Court: A constitutional complaint is inadmissible if filed against a decision that does not finally resolve the case, as the exhaustion of remedies and the principle of subsidiarity require that all relevant procedural means be fully utilized before seeking constitutional review.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci ústavní stížnosti Jaroslava Bůžka, zastoupeného JUDr. Hanou Skotnicovou, advokátkou se sídlem Na Hradbách 3, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 16 Co 319/2011-489 ze dne 24. července 2013 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení ustanovení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud se podaným návrhem zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona o Ústavním soudu na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Z napadeného usnesení Krajského soudu v Brně totiž Ústavní soud zjistil, že stěžovatel brojí proti kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není ústavní stížnost ze své podstaty zásadně přípustná (obdobně srov. např. usnesení ve věcech
sp. zn. III. ÚS 241/97
,
II. ÚS 2492/12
aj.), neboť jediným výrokem tohoto rozhodnutí byl rozsudek soudu prvé stolice, Okresního soudu Brno-venkov, v celém rozsahu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení. Není tak splněna podmínka vyčerpání všech relevantních procesních prostředků, které stěžovateli právní řád k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Skutečnost, že rozsudek nalézacího soudu byl odvolacím soudem zrušen, současně znamená, že předmětné soudní řízení nebylo skončeno, a proto je v tomto stádiu ústavní stížnost předčasná. Proto rozhodnutí o ústavní stížnosti v době, kdy soud prvého stupně, byť vázán právními názory vyslovenými v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu, teprve rozhoduje o dalším postupu v řízení, by bylo v kontrapozici s formální i materiální dimenzí subsidiarity ústavní stížnosti.
Ve světle řečeného byl tudíž Ústavní soud nucen ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 23. října 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj