Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding civil limitation periods. The court rejects the claim that inconsistent rulings violate effective judicial protection. The decision upholds the principle of legal certainty without requiring identical outcomes in unique cases.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Aleny Forejtové, zastoupené JUDr. Monikou Linhartovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Široká 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2013 č. j. 28 Cdo 172/2013-187, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2012 č. j. 53 Co 561/2011-164 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. července 2010 sp. zn. 28 Cdo 86/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze.

Stěžovatelka tvrdí, že předmětnými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na účinnou soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V ústavní stížnosti namítá svůj nesouhlas s právním závěrem soudů ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty ve věcech bezdůvodného obohacení a rozpor napadaných rozhodnutí s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu k této právní otázce.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Jak sama stěžovatelka ve své ústavní stížnosti připomíná, Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Jakkoliv patří ustálenost soudního rozhodování k významným aspektům principu právní jistoty jako jednoho ze základních atributů spravedlivého (řádného) procesu, nelze opomíjet jedinečnost posuzovaných případů, kterou jsou soudy rovněž povinny zohledňovat. V posuzovaném případě mělo k bezdůvodnému obohacení dojít provedením exekuce k vymožení pohledávky mezitím uhrazené solidárně zavázaným dlužníkem. Soudy v napadených rozhodnutích náležitě odůvodnily, proč odvozují počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty na vydání takového bezdůvodného obohacení od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo odmítnuto odvolání proti usnesení o nařízení exekuce. Tyto závěry Ústavní soud neshledává v rozporu s ustáleným výkladem počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty, jak na ně poukazuje stěžovatelka.

Napadané závěry Nejvyššího soudu, potažmo Městského soudu v Praze proto nelze považovat za svévoli, příčící se principům právního státu a spravedlivého procesu.

V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu