Constitutional Court dismisses appeal claiming lack of reasoning for suspending prison sentence execution.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a prisoner against a regional court's refusal to suspend the remainder of his prison sentence. The petitioner argued that the lower court failed to provide reasoning for its decision, violating his right to court protection and the principle against arbitrariness. The court ruled that the absence of detailed justification does not constitute a violation of fundamental rights, as the law grants the state broad discretion to determine conditions for suspending or terminating sentence execution based on international obligations and the fulfillment of the penalty's function.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 141/1961 Coll., on the Criminal Procedure Code; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded under § 43(2)(a) without hearing the parties, and the lack of detailed reasoning in a decision to suspend sentence execution does not violate the right to court protection or the principle against arbitrariness.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka, ve věci stěžovatele R. T., t. č. ve výkon trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupeného JUDr. Petrem Kučerou, Ph.D., advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 8. 2013 č. j. 7 Nt 323/2013-9, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 27. 9. 2013 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Ústavní stížnost směřuje proti v záhlaví citovanému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele podpořená návrhem tam jmenovaného občanského sdružení, aby v případě stěžovatele bylo upuštěno od výkonu zbytku trestu odnětí svobody ve smyslu § 327 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"). Stěžovatel pak spatřuje porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i principu zákazu svévole v tom, že soud napadené usnesení ve smyslu § 136 odst. 3 trestního řádu neodůvodnil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
K věci samé Ústavní soud dodává, že absence odůvodnění napadeného usnesení není ani v rozporu se zákonem (jeho formální stránkou - což připouští i stěžovatel), ale ani se smyslem ochrany základních práv stěžovatele. Stát stanoví podmínky, kdy se uložený trest nevykoná, ať již mimo jiné tak, že je jeho výkon odložen (§ 322 trestního řádu), že se jeho výkon přeruší (§ 325 - § 326 trestního řádu) nebo že se od výkonu upustí. Přitom již ze samotného odst. 1 až 3 § 327 trestního řádu plyne, že se zde výlučně nejedná o důvody humanitární (srov. opačně odst. 4), ale že jde také o naplňování mezinárodních závazků, resp. o zvažování míry naplnění funkce trestu. Nadto dokonce zákon v souladu s § 322 odst. 2 trestního řádu předpokládá, že nejsou-li podle soudu dány podmínky pro odklad výkonu trestu ze zdravotních důvodů - zde tedy ony humanitární důvody zcela vyloučeny nejsou, byť jejich případná existence v konkrétním případě k odkladu trestu nevedla - pak se dokonce ani negativní rozhodnutí nevydává (srov. k tomu přiměřeně usnesení Ústavního soudu z 5. 1. 2006 sp. zn. IV. 709/05). Tomu, že mimo jiné v případě vyhoštění primární důvody k výkonu trestu nepominuly, nasvědčuje právě i odst. 3 § 327 trestního řádu.
Nad rámec uvedeného budiž poznamenáno, že k přípisu, jenž ke spisové značce v záhlaví tohoto usnesení uvedené zaslal subjekt označený jako "C. D. S. I. - občanské sdružení", Ústavní soud nepřihlížel jednak proto, že toto podání nebylo v souladu s povinností stanovenou zákonem o Ústavním soudu sepsáno advokátem, ale i proto, že ve vztahu k ústavní stížnosti stěžovatele R. T. jde o subjekt k doplnění ústavní stížnosti bez aktivní legitimace.
Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná a Ústavní soud ji odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu