Constitutional Court dismisses appeal as manifestly unfounded due to administrative courts' adherence to the principle of disposition.

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky MULTIAGRO v. o. s. Slatina, se sídlem Vysoké Mýto, Slatina 116, IČ: 150 30 342, zastoupené JUDr. Ladislavem Hostýnkem, advokátem se sídlem Ústí nad Orlicí, Komenského 160, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. dubna 2013 č. j. 7 As 10/2013-30 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích ze dne 21. ledna 2013 č. j. 52 A 48/2012-86, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta její kasační stížnost proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích, jakož i zrušení uvedeného rozsudku krajského soudu.

Stěžovatelka tvrdí, že předmětnými rozsudky došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, když oba soudy věc projednaly zcela formalisticky a v rozporu s principy spravedlnosti a v rozporu s platným hmotným právem. Konkrétně namítá, že se soudy nevypořádaly s její právní argumentací uvedenou v ústavní stížnosti a vyhnuly se řešení právní podstaty případu, tj. odmítly v rámci řízení o správní žalobě vyložit ustanovení zákona, jejichž výklad byl podstatou sporu mezi stěžovatelkou a správním orgánem, který ve věci rozhodoval.

Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí i vyžádaného soudního spisu Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Ústavní soud opětovně připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Především, jak ve svém napadeném rozsudku podrobně a s četnými odkazy na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl již krajský soud, řízení před správními soudy je ovládáno dispoziční zásadou. To nejen znamená, že správní soudy mohou v určité věci jednat pouze na základě návrhu podaného oprávněnou osobou, ale také, že jsou - s výjimkami stanovenými zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."), případně dalšími zákony - vázány žalobními body, uvedenými v žalobě (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). To obdobně platí také v řízení o kasační stížnosti vedené před Nejvyšším správním soudem (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).

O pečlivosti přístupu Nejvyššího správního soudu ostatně svědčí i skutečnost, že přehodnotil dílčí závěry krajského soudu, pokud šlo o právní povahu doplnění správní žaloby stěžovatelky. Současně však Nejvyšší správní soud shledal, že se krajský soud náležitě zabýval všemi relevantními skutečnostmi a tento závěr zevrubně odůvodnil.

Jak Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, tak i Nejvyšší správní soud se v napadených rozhodnutích náležitě vypořádaly i se stěžovatelčinou námitkou týkající se nevyužití "možnosti vrácení nesprávně znehodnocených zbraní k opravě znehodnocení". Jestliže žádný z relevantních právních předpisů nestanoví povinnost příslušného orgánu k takovému postupu, těžko mohly správní soudy v odůvodnění svých rozhodnutí uvést více, než právě tuto skutečnost. Ústavní soud ostatně sdílí právní názor, že není smyslem kontroly znehodnocení zbraní policejním orgánem opravovat činnost oprávněné osoby, která je (navíc jako držitel zbrojní licence) plně odpovědná za samostatné plnění svých zákonných povinností.

V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. října 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu