Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding property and fair trial rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Josef Mazance against lower court rulings on statute of limitations. The applicant argued that the courts failed to examine the merits of his claim due to procedural errors, violating his property rights and right to a fair trial. The Court rejected these claims, noting that the lower courts thoroughly justified their dismissal of the statute of limitations defense and that the applicant's arguments were clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded without a hearing when the applicant's claims do not constitute a genuine challenge to the constitutionality of the decision.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Josefa Mazance, zastoupeného Mgr. Petrem Pokorným, advokátem se sídlem České Budějovice, Radniční 133/1, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. dubna 2013 č. j. 25 Cdo 2573/2012-305 a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. ledna 2012 č. j. 22 Co 2943/2011-259, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, a to pro porušení jeho ústavně zaručených základních práv, konkrétně práva vlastnického podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na soudní a jinou právní ochranu, resp. práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu č. 11.
Stěžovatel konkrétně namítá nesprávnost právních závěrů obecných soudů o promlčení jeho nároku na náhradu škody a vadu řízení spočívající v uznání námitky promlčení vznesené v řízení před odvolacím soudem. V důsledku této namítané vady se odvolací ani dovolací soud nezabýval věcným přezkoumáním rozsudku soudu prvního stupně, v čemž stěžovatel spatřuje porušení svých výše uvedených ústavně zaručených práv.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), shledá-li senát návrh zjevně neopodstatněným, odmítne jej usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků. Toto usnesení musí být písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno s uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a že výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod, nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.
Porušení práv, jichž se stěžovatel dovolává, Ústavní soud neshledal. Jak Krajský soud v Českých Budějovicích, tak posléze i Nejvyšší soud ve svých rozsudcích zevrubně, přesvědčivě a v souladu s právním řádem zdůvodnily, proč bylo rozhodnuto o zamítnutí nároku stěžovatele z důvodu námitky promlčení, a to včetně odůvodnění, na základě kterých skutečností byla v konkrétní věci posouzena jako přípustná námitka promlčení, vznesená v řízení před odvolacím soudem. Za této situace Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacímu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby potvrdit, byť se změnou odůvodnění, a to aniž by se zabýval odvolacími důvody namítanými stěžovatelem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu bylo připuštěno dovolání k Nejvyššímu soudu (podle právní úpravy účinné do 31. prosince 2012).
V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. října 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu