Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding drug trafficking conviction as clearly unfounded.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a defendant convicted of drug trafficking and possession. The applicant argued that the lower courts violated fundamental rights and the presumption of innocence due to procedural flaws and the inadmissibility of evidence derived from an illegal search. The court determined that the conviction was based on logically sound factual findings within the bounds of judicial independence and that the appeal court correctly applied the limited scope of extraordinary remedies.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court will not examine a constitutional complaint unless it finds an extreme excess in the realization of the evidentiary process resulting in a rationally indefensible assessment of the relationship between evidence and factual findings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti M. Ř., t. č. Věznice Rýnovice, Jablonec nad Nisou, zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem Praha, Fügnerovo nám. 1808/3, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2013 č. j. 6 Tdo 184/2013-29, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2012 sp. zn. 5 To 433/2012 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 9. 2012 sp. zn. 1 T 76/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž byl odsouzen pro spáchání zločinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu dle § 284 odst. 2, 4 trestního zákoníku. Za tento zločin a za sbíhající se přečiny přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 trestního zákoníku a výroby a držení předmětu k neoprávněné výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 trestního zákoníku (z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 5. 2012 sp. zn. 51 T 17/2012), byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením do věznice s ostrahou. Rovněž mu byl uložen trest propadnutí (blíže specifikovaných) věcí. Městský soud v Praze odvolání proti tomuto rozsudku zamítl a následné dovolání pak Nejvyšší soud odmítl.
Stěžovatel tvrdí, že vydáním napadených rozhodnutí došlo k porušení jeho základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení těchto práv mělo dojít tím, že napadená rozhodnutí nerespektovala zásadu in dubio pro reo a zásadu presumpce neviny a celé řízení trpělo zásadními vadami, zejména pokud jde o provádění a hodnocení důkazů. Stěžovatel uvádí, že žádný přímý pro řízení relevantní důkaz neprokazuje, že by spáchal předmětný skutek. Konkrétně namítá nezákonné získání důkazu - protokolu o ohledání místa činu. Svá tvrzení o porušení základních práv se stěžovatel snaží doložit odkazy na závěry z vybrané judikatury Ústavního soudu a tzv. teorií ovoce z otráveného stromu, podle které jsou nepoužitelné důkazy, kauzálně odvozené od nezákonného důkazu.
Po přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Podle ustanovení § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být - z důvodu ex constitutione danými mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR] - oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje na základě své kasační pravomoci pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
III. ÚS 166/95
,
II. ÚS 182/02
,
II. ÚS 539/02
,
I. ÚS 585/04
,
II. ÚS 566/06
a další).
Tento případ svévolného hodnocení důkazů v nyní posuzované věci stěžovatele shledán nebyl. Skutkové závěry trestními soudy přijaté jsou v rámci vázanosti pravidly logiky v nezbytném rozsahu řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost a z argumentačního prostoru vymezeného provedeným dokazováním nijak nevykročují. Takto se (skutkové) úvahy nalézacího i odvolacího soudu, reflektující dosah maximy volného hodnocení důkazů, pohybují zcela v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislosti soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy.
Dovolací soud pak srozumitelně a logicky objasnil, z jakých důvodů dovolání stěžovatele odmítl. Nejvyšší soud zdůraznil, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 trestního řádu je dovolání mimořádný opravný prostředek určený k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumání jimi provedeného dokazování. Dovolací soud není třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět.
Jako obiter dictum Nejvyšší soud dodal, že stran doktríny ovoce z otráveného stromu považuje za vhodné zdůraznit, že nepoužitelnými jsou pouze důkazy, jež jsou od nezákonného důkazu kauzálně odvozeny. V daném případě se však o takovou kauzální odvozenost nejednalo. Důvodem pro ohledání místa činu bylo zcela legálním způsobem - v rámci protipožárního zásahu - učiněné zjištění z časných ranních hodin téhož dne o tom, že v předmětném pokoji se nacházejí předměty zakládající podezření ze spáchání "drogového" trestného činu. Z ústavněprávního hlediska nelze těmto závěrům nic vytknout.
V projednávané věci tak Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudů a není třeba znovu opakovat argumenty vztahující se k námitkám stěžovatele. Skutečnost, že stěžovatel se závěry soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti. S ohledem na uvedené okolnosti postrádají relevanci odkazy stěžovatele na judikaturu Ústavního soudu týkající se požadavků kladených na obecné soudy z hlediska dodržení principů spravedlivého procesu.
V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 2013
JUDr. Michaela Židlická
předsedkyně senátu Ústavního soudu