Constitutional Court dismisses constitutional complaint against Supreme Court's rejection of insurance claim as clearly unfounded.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Deutsche Angestellten-Krankenkasse against the Supreme Court's decision denying her insurance claim. The Court found that the Supreme Court's reasoning was logical, sufficient, and constitutionally compliant, representing an independent judicial exercise of power. Consequently, the Court determined the complaint was clearly unfounded and dismissed it without a hearing.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court; Article 83, Article 87(1)(d) of the Constitution: The Constitutional Court may intervene only if ordinary courts exceed the limits of constitutionally guaranteed fundamental rights; otherwise, their procedural and substantive decisions remain within the realm of independent judicial discretion.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky Deutsche Angestellten-Krankenkasse, se sídlem Hamburk, Nagelsweg 27-31, zastoupené Mgr. Pavlem Gécim, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Praha 7, U Studánky 3, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 57/2010-127 ze dne 16. května 2013 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na rovnost v právech zakotveného v čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny a práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 21 C 1/2006 Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem č. j. 21 C 1/2006-50 ze dne 4. února 2008 rozhodl, že žaloba stěžovatelky proti žalovaným České pojišťovně a.s. (dále jen "1. žalovaná") a proti Jiřímu Dostálovi (dále jen "2. žalovaný") o zaplacení částky 30.023,74 € s přísl. je co do základu opodstatněná a že o výši škody a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. K odvolání obou žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 64 Co 307/2008-103 ze dne 20. listopadu 2008 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba, aby žalovaní byli povinni zaplatit stěžovatelce částku 30.023,74 € s přísl., se zamítá a uložil stěžovatelce zaplatit každému ze žalovaných náklady řízení před soudy obou stupňů ve specifikovaných výších. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud v záhlaví citovaným rozsudkem zamítl, uložil stěžovatelce zaplatit 1. žalované náklady dovolacího řízení ve specifikované výši a rozhodl, že ve vztahu mezi stěžovatelkou a 2. žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zpochybňuje argumentaci Nejvyššího soudu vedoucí k zamítnutí jejího nároku a předkládá vlastní argumenty s tím, že jejímu nároku mělo být vyhověno a že ve věci učiněné závěry Nejvyššího soudu představují zásah do jejích výše uvedených ústavně zaručených práv.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citované rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do jejich rozhodování. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení, a to včetně interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů, je záležitostí obecných soudů.
V souzené věci dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stěžovatelkou uplatňovaný nárok není po právu, a proto její dovolání zamítl. Z odůvodnění jeho napadeného rozhodnutí vyplývá, že se celou věcí velmi podrobně zabýval a jeho argumentaci tak, jak je rozvedena v tomto rozhodnutí, považuje Ústavní soud za dostatečnou, logickou a srozumitelnou. Úvahy Nejvyššího soudu neshledal Ústavní soud rozhodně nikterak nepřiměřenými či extrémními. Závěr Nejvyššího soudu, s nímž stěžovatelka nesouhlasí, tak považuje Ústavní soud za ústavně konformní projev nezávislého soudního rozhodování a z hlediska ústavnosti mu nemá co vytknout.
Ústavní soud uzavírá, že svým přezkumem v záhlaví citovaného rozhodnutí nezjistil nic, co by odporovalo jakýmkoli principům, právům nebo svobodám zaručených ústavními normami České republiky, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu