Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation despite prior warnings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Court decision. Although the applicant had previously filed over 330 complaints and was repeatedly instructed to be represented by a lawyer, the Court found the current submission lacked formal requirements under the Constitutional Court Act. The Court ruled that since the applicant had been warned in nearly identical prior cases, issuing another warning would be an ineffective and formalistic exercise of its authority.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30, § 31, § 41, § 43 of the Constitutional Court Act; A single warning regarding mandatory lawyer representation suffices for repeated complaints, rendering further warnings ineffective and formalistic.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1601/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 5. 9. 2013 napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí.
Stěžovatel byl již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost. Přesto i nyní podaný návrh postrádá základní formální náležitosti ústavní stížnosti, zejména není naplněn požadavek povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem podle ustanovení § 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z evidence Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel podal od roku 2007 přes 330 návrhů (ústavních stížností) a v rámci řízení o nich byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (např. řízení pod
sp. zn. I. ÚS 467/09
,
II. ÚS 1778/10
aj.). Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady). Ústavní soud je však toho názoru (který již vyjádřil ve věcech navrhovatele vícekrát), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby soudce zpravodaj i v tomto řízení stěžovatele opětovně vyzýval k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2013
Ludvík David, v. r.
soudce zpravodaj