Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of remedies requirement. The applicant failed to exhaust all legal remedies before filing the complaint. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies. The Constitutional Court dismissed the complaint as inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies. The court held that the applicant had not exhausted all available legal remedies. The court dismissed the complaint as inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky Ireny Soukupové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Pravdova 1113/II, směřující proti výroku III. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 2013, č.j. 7 Co 950/2013-145, usnesení téhož soudu ze dne 23. 8. 2013, č.j. 7 Co 950/2013-157, a výrokům II., IV. a V. rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 3. 12. 2012, č.j. 9 C 23/2011-108, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 10. 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení nákladových výroků v záhlaví uvedených rozhodnutí a na ně navazujícího opravného usnesení s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Dříve než může Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda předmětný návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholným orgánem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí. Ústavní stížnost představuje toliko specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek.

4. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovatelce poskytuje k ochraně jejího práva, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatelka všechny tyto prostředky (efektivně) vyčerpala. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

5. K závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti Ústavní soud dospěl i v právě posuzovaném případě. Ačkoli stěžovatelka ve svém návrhu uvedla, že nemá k ochraně svých práv k dispozici jiný procesní prostředek než ústavní stížnost, neboť dovolání jen proti výrokům o náhradě nákladů řízení není přípustné, bylo Ústavním soudem dotazem učiněným u Okresního soudu v Jindřichově Hradci zjištěno, že dovolání bylo stěžovatelkou následně podáno. Tato skutečnost byla potvrzena i ze strany právního zástupce stěžovatelky a vyplývá rovněž z informací veřejně dostupných na internetovém portálu Justice.cz (http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp).

6. Ústavním soudem bylo dále zjištěno, že řízení o dovolání stěžovatelky dosud nebylo skončeno. Vzhledem k této skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo než uzavřít, že stěžovatelka dosud nevyčerpala veškeré procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a její ústavní stížnost je proto předčasná.

7. Ve vztahu k právě uvedenému si Ústavní soud dovoluje připomenout, že souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona ani nepředstavuje řešení, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty (viz např. usnesení ze dne 29. 7. 2011,

sp. zn. I. ÚS 2162/11

, ze dne 21. 2. 2011,

sp. zn. IV. ÚS 16/11

, obě dostupná na http://nalus.usoud.cz). Pokud před obecnými soudy nadále probíhá řízení, v jehož rámci se stěžovatelka může domoci ochrany svých práv, není pro zásah Ústavního soudu zásadně důvod. Takový zásah by byl naopak v rozporu se shora uvedenou zásadou subsidiarity ústavní stížnosti, jakož i se zásadou minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by tím Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však není důvod.

8. Ústavní soud si dále dovoluje uvést, že tímto jeho rozhodnutím nebude stěžovatelka na svých právech nijak poškozena. Pokud totiž v řízení o dovolání stěžovatelka nebude úspěšná, nebude zde žádná překážka, která by jí bránila v podání nové ústavní stížnosti (v níž bude moci zohlednit i průběh a výsledky dovolacího řízení), a to i kdyby její dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné. Stěžovatelce tímto postupem nehrozí ani zmeškání lhůt. Podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu totiž v případě, že mimořádný opravný prostředek byl rozhodujícím orgánem odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnosti proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Ústavní soud se přitom již vyjádřil, že dovolání přípustné podle § 237 občanského soudního řádu ve znění zákona č. 404/2012 Sb. považuje za mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (viz usnesení ze dne 28. 3. 2013,

sp. zn. III. ÚS 772/13

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

9. S ohledem na shora uvedené tak Ústavnímu soudu nezbylo než konstatovat, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a jako takovou ji v souladu s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2013

Jaroslav Fenyk, v. r.

soudce Ústavního soudu