Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected Pavel Černoty's constitutional complaint against three final administrative court decisions regarding his right to a fair trial and legal aid. The petitioner repeatedly failed to correct formal defects in his submissions, including the mandatory requirement for legal representation, despite prior warnings and repeated attempts to rectify the filings. The court determined that issuing new warnings was ineffective and formalistic given the petitioner's history of identical errors, thus dismissing the complaint without a hearing.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je neúčelná a musí být odmítnuta, pokud stěžovatel opakovaně ignoruje povinnost zastoupení advokátem a ignoruje předchozí poučení o formálních vadech.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti usnesením Nejvyššího správního soudu vydaným pod sp. zn. 6 As 86/2013, sp. zn. 6 As 87/2013 a sp. zn. 6 As 88/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 17. 9. 2013, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 9. 2013, se stěžovatel domáhal zrušení "všech konečných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod značkou 6 As 86/2013, 6 As 87/2013, 6 As 88/2013", jimiž mělo být zasaženo do jeho "práva na spravedlivý kasační přezkum, práva na právní pomoc a práva na svobodný přístup k informacím".
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu přes tři sta podání stěžovatele, z nichž většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl stěžovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení o Ústavní stížnosti zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad.
Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj