Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to correct formal defects within the statutory time limit.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint because he failed to correct formal defects in his submission within the prescribed thirty-day period. Although the Court initially extended the deadline, the applicant did not submit a properly drafted complaint or a power of attorney by the final date. Consequently, the Court dismissed the complaint under Section 43(1)(a) of the Constitutional Court Act without holding an oral hearing.
Regesto Legislator
Generato dall'IASection 30(1) of the Constitutional Court Act; Section 31 and Section 34(1) of the Constitutional Court Act; Section 43(1)(a) of the Constitutional Court Act: A constitutional complaint filed by a natural person without a lawyer and lacking a power of attorney is subject to a correction period; failure to remedy the defects within this period results in the dismissal of the complaint.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Ladislava Oršulíka, v době podání ústavní stížnosti pobytem ve Věznici Znojmo, zastoupeného JUDr. Kateřinou Husákovou, advokátkou ve Znojmě, Dvořákova 10, proti sdělení Ministerstva spravedlnosti ze dne 15. 5. 2013 č. j. 819/2012-OD-SPZ/9 o odložení podnětu stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona, a proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 1. 2008 sp. zn. 4 T 71/2007 a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 1. 2011 sp. zn. 4 T 71/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Návrhem (podaným k poštovní přepravě dne 21. 5. 2013) brojil stěžovatel proti v záhlaví citovanému přípisu Ministerstva spravedlnosti o odložení podnětu stěžovatele k podání stížnosti pro porušení zákona. Stěžovatel se domníval, že v jeho případě došlo k porušení zákona, a to v záhlaví citovanými rozhodnutími obecného soudu. Po Ústavním soudu požadoval sjednání nápravy.
2. Vzhledem k tomu, že daný návrh byl sepsán přímo stěžovatelem, ačkoliv podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhovatel jako fyzická osoba musí být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem a k návrhu musí být přiložena plná moc advokáta (§ 31 a § 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), Ústavní soud jej vyzval, aby (kromě dalších) tuto vadu svého návrhu ve třicetidenní lhůtě odstranil, a to konkrétně předložením plné moci advokáta a jím sepsaného návrhu na zahájení řízení. Současně stěžovatele poučil, že pokud neodstraní vady, bude jeho návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnut.
3. Uvedená výzva byla stěžovateli doručena dne 29. 5. 2013. Dne 2. 7. 2013 došla Ústavnímu soudu žádost advokátky stěžovatele o prodloužení lhůty k sepsání ústavní stížnosti. Ústavní soud její žádosti vyhověl a prodloužil lhůtu k ústavní stížnosti do 30. 8. 2013. Dne 26. 8. 2013 došel Ústavnímu soudu přípis advokátky stěžovatele, podle něhož se dne 9. 8. 2013 dostavila do věznice k dohodě se stěžovatelem na společném postupu ohledně ústavní stížnosti (aby mu mj. sdělila, že nepovažuje ústavní stížnosti za splňující formální podmínky, i s ohledem na to, že přípis ministerstva není rozhodnutím orgánu veřejné moci). Bylo jí však věznicí sděleno, že stěžovatel byl propuštěn na svobodu. K dalším trestům stěžovatel nebyl odsouzen. Advokátka proto zaslala stěžovateli dopis na jí poslední známou adresu stěžovatele (aby se vyjádřil k jejímu názoru ohledně ústavní stížnosti), ale dopis se vrátil jako nedoručený. Do dnešního dne žádný přípis ze strany advokátky stěžovatele, či samotného stěžovatele Ústavnímu soudu nedošel. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že od podání nekvalifikované ústavní stížnosti uplynulo již více než čtyři měsíce a vady ústavní stížnosti přesto nebyly odstraněny. Ústavní soud neodmítl ústavní stížnost hned po uplynutí lhůty uplynuvší dne 30. 8. 2013, nýbrž ji ještě fakticky prodloužil o více než měsíc.
4. Vzhledem k tomu, že stěžovatel vady svého návrhu ve stanovené lhůtě neodstranil, Ústavní soud daný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
5. Nebylo tak již třeba posuzovat onu okolnost, kdy stěžovatel odvíjí včasnost podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutím obecných soudů od "posledního pravomocného rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti Č. R., vedené pod č. j. 819/2012-OS-SPZ/9". Již v usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2013
sp. zn. I. ÚS 3308/12
mu však bylo sděleno, že se o rozhodnutí nejedná, neboť tento přípis má nejen dle svého označení, ale i svým reálným obsahem toliko charakter informativních sdělení. Proto by ústavní stížnost musela být odmítnuta jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný [podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů by pak byla podána zjevně po zákonné lhůtě k podání ústavní stížnosti. Vyvstala by rovněž otázka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatelem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2013
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu