Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to formal defects and lack of lawyer representation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court declared the applicant's constitutional complaint inadmissible because it suffered from multiple formal and substantive defects and lacked mandatory lawyer representation. The applicant repeatedly filed such defective complaints despite prior warnings from the Court regarding the necessity of legal counsel and strict procedural requirements. Consequently, the Court exercised its discretion under the relevant statute to reject the petition without a hearing, deeming further instruction ineffective.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 34, § 72, § 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint without a hearing if it contains formal defects and lacks mandatory lawyer representation, particularly when the applicant has been previously warned of these requirements.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, směřující proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 53/2013-10, takto:
Odůvodnění
Návrhem ze dne 5. 7. 2013, doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 7. 2013 a označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl a domáhal se zrušení (zřejmě) shora označeného soudního rozhodnutí, a to s tvrzením, že představuje "aktuální nezákonný zásah .... do garantovaného práva na spravedlivý přezkum".
Podání stěžovatele není možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou formálních a obsahových nedostatků, a stěžovatel není pro řízení zastoupen advokátem (§ 34, 72, 30, 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel u Ústavního soudu vedl a vede, se podává, že tento postup (jímž vědomě ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem již mnohokrát poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a vyzýván k odstranění nedostatků návrhu.
Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, jestliže navrhovatel neodstranil vady ve lhůtě k tomu určené. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že již dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že se na Ústavní soud (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se Ústavnímu soudu (jak se již opakovaně vyjádřil) setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým.
I v této věci se tudíž Ústavní soud uchýlil k užití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. října 2013
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu