Constitutional Court dismisses constitutional complaint for procedural defects and repeated failure to comply with legal requirements.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court decision. The petitioner repeatedly failed to correct formal defects in his submissions, including the mandatory requirement for legal representation, despite prior warnings. The court deemed further admonitions unnecessary given the petitioner's history of similar violations and the ineffectiveness of individual reminders in this context.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; Ústavní soud odmítá ústavní stížnost, která nesplňuje formální náležitosti nebo je podána opakovaně v rozporu s předchozími poučeními o nutnosti zastoupení advokátem.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem o ústavní stížnosti Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 133/2012 - 33 ze dne 18. 6. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 9. 2013, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž mělo být zasaženo do jeho "práva na spravedlivý kasační přezkum".
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru zjistil, že stěžovatel podal ústavní stížnost v rozporu s ustanoveními § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu více než 340 podání stěžovatele, z nichž většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl stěžovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad.
Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byl stěžovatel v tomto konkrétním řízení opětovně vyzýván k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2013
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj