Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of legal remedies before administrative court.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the plaintiff against a lower court's refusal to award litigation costs. The plaintiff argued that the decision violated her constitutional rights, but the Court found the complaint inadmissible because she failed to exhaust all available legal remedies. Specifically, the Court held that the plaintiff did not file a cassation appeal with the Supreme Administrative Court as required by law before seeking constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. Hany Pavlů, zastoupené JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem Blanická 19, Olomouc, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012, č. j. 10 A 355/2011 - 25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že výrok v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto, že jí nenáleží náhrada nákladů řízení, ačkoli řízení bylo zastaveno z důvodů zpětvzetí nečinnostní žaloby pro pozdější chování žalovaného, který svou nečinnost napravil, je v rozporu s ústavně zaručenými právy stěžovatelky, a to právem na soudní ochranu a právem na ochranu vlastnictví, a napadené rozhodnutí zrušil. Dále stěžovatelka poukazuje na to, že právní závěr Městského soudu v Praze je zcela odchylný od konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu k této otázce.
2. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci nebylo možno dospět k jinému závěru, než že ústavní stížnost je nepřípustná.
3. Řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem je ovládáno zásadou subsidiarity, vyplývající již z ustanovení článku 4 Ústavy, podle něhož je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
4. Ústavní soud poukazuje na to, že stěžovatelka byla v napadeném usnesení Městského soudu v Praze náležitě poučena, že je proti tomuto rozhodnutí možno podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka se však svou ústavní stížností přímo obrací na Ústavní soud, aniž by využila zákonem (soudním řádem správním) předvídané možnosti podat proti napadenému usnesení kasační stížnost, a proto je ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků, které stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
5. Z uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. září 2013
Kateřina Šimáčková, v. r.
soudkyně zpravodajka