Constitutional Court dismisses appeal as frivolous due to identical prior rejection of same constitutional complaint.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by ARGEMON INVEST s.r.o. against lower court decisions regarding the non-refund of a court fee. The applicant argued that the new fee law violated her legitimate expectations and constitutional rights, citing previous rulings. The Court rejected the complaint as frivolous because it had already been dismissed in an identical case just weeks prior, finding no need to deviate from that established reasoning.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is deemed frivolous if it concerns a fundamental right already adjudicated and rejected by the Constitutional Court in a similar case, or if the alleged violation lacks constitutional significance given the triviality of the matter.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka (soudce zpravodaj) a Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatelky ARGEMON INVEST s. r. o., IČ 28067592, se sídlem Dr. Stejskala 113/2, České Budějovice, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 30a, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 18 Co 415/2012-57 ze dne 4. 2. 2013 a výroku III. usnesení Městského soudu v Brně č. j. 2104 EC 1886/2010-51 ze dne 18. 7. 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 4. 2013, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena její ústavní práva garantovaná čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Napadeným usnesením Městského soudu v Brně bylo zastaveno řízení, v němž se stěžovatelka domáhala po žalované Lindě Peškové zaplacení částky 1 022 Kč s příslušenstvím (viz výrok I.), žalované byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 2 606 Kč (viz výrok II.) a dále bylo rozhodnuto, že stěžovatelce se nevrací soudní poplatek zaplacený ve výši 300 Kč (viz výrok III.). Proti posledně uvedenému výroku podala stěžovatelka odvolání, o němž bylo rozhodnuto dalším napadeným usnesením Krajského soudu v Brně, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. potvrzeno.
Stěžovatelka vyslovuje nesouhlas s postupem obecných soudů, které na její věc aplikovaly ustanovení § 10 odst. 3 větu první zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění novely provedené zákonem č. 218/2011 Sb., s tím, že ustanovení čl. II bodu 1 věty první zákona č. 218/2011 Sb. dopadá jen na vybírání soudních poplatků, nikoliv na jejich vracení, a stěžovatelce tudíž zaplacený soudní poplatek vrátit nelze. Stěžovatelka má za to, že jí měl být zaplacený poplatek vrácen, přičemž odkazuje na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 3296/12
ze dne 18. 12. 2012. Dle jejího názoru bylo při výkladu novely zákona o soudních poplatcích porušeno její legitimní očekávání na vrácení soudního poplatku, neboť nebylo ochráněno její právo, které jí zákon dával v době podání žaloby. V této souvislosti se dovolává závěrů nálezu Ústavního soudu
sp. zn. Pl. ÚS 38/06
ze dne 6. 2. 2007.
Ústavní soud se nejdříve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, aby zjistil, zda jsou dány předpoklady jejího meritorního projednání. Opodstatněností ústavní stížnosti se přitom rozumí, že tato směřuje proti rozhodnutí, které je vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele. Za zjevně neopodstatněnou je považována rovněž taková ústavní stížnost, v níž je předestřeno tvrzení o porušení ústavním pořádkem chráněného základního práva či svobody, které již Ústavní soud v obdobném případě řešil a neshledal důvodným.
Tak tomu je i v nyní posuzované věci, neboť totožnou ústavní stížností se Ústavní soud již zabýval a usnesením
sp. zn. III. ÚS 1367/13
ze dne 13. 8. 2013 ji odmítl jako zjevně neopodstatněnou s tím, že pokud obecné soudy nepřihlédly k závěrům zmíněnému nálezu
sp. zn. I. ÚS 3296/12
, došlo sice z jejich strany k pochybení, kterému však s ohledem na bagatelnost věci nelze přiznat ústavněprávní rozměr. Závěry učiněné v označeném usnesení, lze aplikovat i na tento případ. Ústavní soud neshledal důvod, aby se od nich odchyloval, a plně na ně odkazuje.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. září 2013
Jiří Nykodým, v. r.
předseda senátu