Constitutional Court dismisses appeal claiming administrative courts violated right to court protection by ignoring prior binding precedent.

Ústavní soud rozhodl dne 26. srpna 2013 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudkyně JUDr. Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje JUDr. Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Renaty Vaškové, zastoupené JUDr. Danuší Jurkovou, advokátkou se sídlem Valašské Meziříčí, Ulička 852,MAPA proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. března 2013 č. j. 8 Afs 65/2012-41 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2012 č. j. 31 Af 74/2012-129, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i po doplnění jinak formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta kasační stížnost proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Brně, jakož i tohoto rozsudku. Stěžovatelka tvrdí, že uvedenými rozhodnutími soudů ve správním soudnictví došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. K tomu mělo dojít, když se krajský soud neřídil závazným právním názorem, vysloveným v předchozím zrušovacím rozsudku Nejvyššího správního soudu. Ústavní stížnost předmětně souvisí s další věcí, projednávanou Ústavním soudem pod

sp. zn. IV. ÚS 2048/13

.

Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že není další instancí v systému všeobecného soudnictví a výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i přezkoumávání jejich aplikace při řešení konkrétních případů tímto soudem je možný jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. K tomu v posuzovaném případě nedošlo.

Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Nejvyšší správní soud v dřívějším zrušovacím rozsudku ve věci uložil Krajskému soudu v Brně řádně zhodnotit další podklady, obsažené v daňovém spise. Současně pro účely dalšího řízení vyslovil, že "pokud veškeré stavební úpravy byly prováděny v rámci jedné stavební akce ..., směřující ke změně technických parametrů a způsobu využití předmětné nemovitosti, není nutné zkoumat charakter každé dílčí jednotlivé úpravy, tj. zda některá dílčí stavební činnost mohla být opravou." Krajský soud se v dalším řízení pokyny Nejvyššího správního soudu řídil, když provedl obšírné hodnocení podkladů a tyto následně zhodnotil v souladu s pokyny Nejvyššího správního soudu. To ostatně následně potvrdil i Nejvyšší správní soud, když na základě kasační stížnosti stěžovatelky rozsudek Krajského soudu v Brně přezkoumal. Jestliže Nejvyšší správní soud připustil kasační stížnost (již druhou v této věci) a sám pak zevrubně, přesvědčivě a v souladu se svým vlastním dřívějším rozhodnutím odůvodnil, proč považuje závěry Krajského soudu v Brně za správné, nemůže se stěžovatelka úspěšně dovolat porušení svého ústavního práva na soudní ochranu jen proto, že se správní soudy neztotožnily s jejím právním názorem.

V důsledku těchto zjištění Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. srpna 2013

JUDr. Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu