Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and formal defects.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by JUDr. Zdeňka Altner against a Supreme Administrative Court decision. The applicant failed to comply with mandatory lawyer representation and formal requirements, having repeatedly ignored prior warnings from the Court. The Court ruled that while the applicant is a lawyer, the lack of representation in this specific instance was deemed a formal defect warranting dismissal without a hearing.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to meet mandatory representation requirements, provided the applicant has been previously warned and the defect persists.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Zdeňka Altnera, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. dubna 2013 č. j. 3 Ads 19/2013-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním ze dne 16. 6. 2013, označeným jako ústavní stížnost, napadl stěžovatel v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího správního soudu, kterým bylo zastaveno řízení o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2011 č. j. 11 Ca 294/2009-86, kterým bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o stěžovatelově žalobě proti rozhodnutí České advokátní komory ze dne 5. 8. 2009 č. j. 02-5252/09/Dr.Adl/Lac.
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem (viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), a jeho podání tak za řádný návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti považovat nelze. Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (kdy ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí opakovaně, ačkoli byl Ústavním soudem opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, a k odstranění nedostatku povinného zastoupení byl vyzýván (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. I. ÚS 1478/09
,
IV. ÚS 1796/09
,
I. ÚS 1966/09
,
III. ÚS 2141/09
,
IV. ÚS 2566/09
,
III. ÚS 2615/09
,
II. ÚS 2742/09
a další). Ostatně stěžovatel byl sám advokátem a v minulosti podal Ústavnímu soudu řadu návrhů, při kterých advokátem zastoupen byl.
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace mu byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu již v judikatuře ustáleným hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně kupř. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2918/09
,
II. ÚS 2917/09
,
II. ÚS 3085/09
,
I. ÚS 3242/09
,
III. ÚS 3175/09
) se Ústavní soud uchýlil i nyní k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 občanského soudního řádu) a soudcem zpravodajem návrh bez jednání odmítl (shodně jako například v usnesení
sp. zn. I. ÚS 2387/08
,
IV. ÚS 2386/08
,
II. ÚS 713/08
,
II. ÚS 1638/07
,
III. ÚS 847/07
,
III. ÚS 2234/12
a dalších).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. srpna 2013
Jan Filip v. r.
soudce Ústavního soudu