Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to lack of constitutional violation.
Cechia (CZ)
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Ing. Viliam Štulír against the Supreme Administrative Court's rulings. The petitioner argued that the court failed to interpret 'obviously unsuccessful' claims correctly and violated his rights by denying fee exemption and treating a non-administrative act as such. The court determined the appeal was clearly unfounded because the lower courts properly handled the case and the petitioner offered no evidence of a constitutional violation.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu § 43 odst. 2 písm. a); Ústava ČR čl. 83; Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud stěžovatel neprokáže zásah do základních práv, aniž by soud řádně odůvodnil rozhodnutí.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Ing. Viliama Štulíře, právně zastoupeného Mgr. Davidem Marešem, Ph.D., advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Jakubská 1, směřující proti výrokům I. a III. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. ledna 2013, č.j. 6 Ads 133/2012-20, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené práva zakotvená v čl. 36 odstavci 1 a v čl. 38 odstavci 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Výše uvedeným usnesením Nejvyššího správního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a dále byl vyzván, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení uhradil soudní poplatek za kasační stížnost (výrok III.).
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Ad 24/2011, se domáhal osvobození od soudního poplatku za kasační stížnost, avšak jeho návrhu soud nevyhověl a tím jej zkrátil v zaručených právech. Nejvyšší správní soud v odůvodnění rozhodnutí nedostatečně interpretoval pojem "zjevně neúspěšný návrh" a jeho úvahy jsou tak nepřezkoumatelné. Stěžovatel dále nesouhlasí s právním závěrem soudu, že o žádosti o zařazení do rekvalifikace se nevede správní řízení.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 9 Ad 24/2011, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.
Jak je ze spisu Městského soudu v Praze patrné, stěžovatel podal správní žalobu proti úkonu správního orgánu, které nevzešlo ze správního řízení a není tedy správním rozhodnutím. Proto soud prvého stupně správní žalobu odmítl jako nepřípustnou (č.l. 28 a násl.). Stěžovatel následně podal kasační stížnost, společně s požadavkem na osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce. Tyto požadavky Nejvyšší správní soud zamítl s odkazem na zjevnou neúspěšnost návrhu, spadajícího do kompetenční výluky dle ustanovení § 70 odstavce a s.ř.s. Dne 3. dubna 2013 pak Nejvyšší správní soud usnesením č.j. 6 Ads 133/2012-57, řízení zastavil, právě s odkazem na fakt, že napadený úkon není správním rozhodnutím.
Stěžovatel, s výjimkou svého nesouhlasu, neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem Nejvyššího správního soudu v jeho věci došlo k naříkanému zásahu do jeho základních práv. Vše přitom založil na svém nesouhlasu se závěry, že v jeho věci neproběhlo správní řízení. Jak je z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jakož i ze spisu Městského soudu v Praze patrné, soudy se věcí řádně zabývaly a relevantním způsobem odůvodnily, proč není věc v soudním řízení správním projednatelná. Rozhodnutí bylo řádně a důkladně odůvodněno. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení § 43 odstavec 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. srpna 2013
Michaela Židlická v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu